Kavárna: Klára Kubíčková

„Není to jen komiks o vaginismu,“ říká překladatelka Sára Vybíralová o oceňovaném grafickém románu belgické autorky Alix Garin Neproniknutelná, který vychází v polovině února v Hostu. Jak se překládá sexsomnie a zní masturbace v komiksových bublinách stejně v češtině a francouzštině?

Tři zakladatelé, tři majitelé, tři milovníci literatury. Je to třicet let, co Miroslav Balaštík, Tomáš Reichel a Martin Stöhr založili nakladatelství Host. Jeho začátky ale spadají až do doby těsně po sametové revoluci a úzce souvisí se stejnojmenným časopisem.

Citlivé téma, které otevírá nová kniha Petry Soukupové, není jen odrazem toho, co řeší dospívající dívky. Skrz mechanismus, jakým funguje mentální anorexie, v novince Katka už nebude divná autenticky prosvítají i vztahy mezi teens a jejich rodiči, mezi dospívajícími a autoritami v podobě učitelů a učitelek a v neposlední řadě i citlivost nebo životní kompetence náctiletých, které rozhodně nejsou tak zlé, jak si často z pozice boomerů představujeme.

Publicista Pavel Klusák napsal knihu nazvanou Ženská práce, která popisuje historii popové hudby z ženského pohledu, klade důraz na osudy dvanácti žen umělkyň a tvůrkyň a ukazuje, jak složité bylo ve dvacátém století tvořit jako žena na hudební scéně. Proč je nutné si Klusákovu Ženskou práci přečíst? Přinášíme pět zásadních důvodů:

Třicet povídek třiceti českých autorů a autorek, které vznikly po roce 1989, mapuje v antologii nazvané Na solar vývoj a pestrost tohoto žánru. „Povídky jsou obvykle krátké a intenzivní a v tomto ohledu se podobají spíše básním. Není náhoda, že zatímco pouze hrstka básníků píše romány (nebo opačně: jen málo romanopisců píše básně), patří často k těm nejlepším povídkářům vůbec,“ vysvětluje editor antologie, spisovatel a šéfredaktor časopisu Host Jan Němec.

Autorka sedmi románů, kterou proslavila její třetí kniha Hana, překročila na podzim milionovou hranici prodaných výtisků a elektronických kopií svých knih. Na českém knižním trhu jde přitom o číslo, kterým se může pochlubit pouze pár beletristů. Alena Mornštajnová je zároveň první českou spisovatelkou v novodobé historii, která tuto hranici pokořila. Přestože milion prodaných výtisků překročila na podzim díky prodejům posledního románu Čas vos, longsellery a bestsellery jsou i její předchozí romány, zejména Hana, Listopád a Tiché roky.

Výtvarnice Marie Mrňávková z Kamenického Šenova se dřív živila výrobou hraček. Jak se z ní stala autorka knihy Butik pana Barona a jak její loutky ožily v příběhu o krejčovské dílně zručného psa Barona? Jak se v ateliéru fotí vítr a jak se dělá požár v kartonových kulisách, když vám nad hlavou bliká požární hlásič? Vyslat do světa dětskou knihu může být pořádné dobrodružství podobné tvorbě filmu.

Magnetický, fascinující a pohlcující. Jakub Stanjura napsal svůj druhý román Medúzy a po debutu Srpny, v němž zkoumal manipulaci v rodině a partnerství, se tentokrát pustil do mistrné analýzy závislostního přátelského vztahu dvou třicátnic. Medúzy se tu objevují ve dvou rovinách — autor odkazuje k živočichům, jejichž tělo je amébní a žahavé, ale také k mytické Medúze, jejíž děsivost pramenila z hluboké bolesti.

Povídková kniha Biancy Bellové s názvem Dvaadvacet fragmentů obsahuje skutečně dvaadvacet povídek, krátkých a úderných, jako by po nich „zbyla modřina“, jak říká jejich autorka. Jaké to je, psát povídky v prostředí, kde většina nakladatelů věří spíš románům, a odkud se berou bizarní motivy a vtipné pointy, na kterých texty jedné z našich nejoceňovanějších autorek stojí?

Známý zpěvák a znalec vážek Dan Bárta napsal knihu o cestování. Na první pohled je skutečně plná exotických destinací, podivuhodných druhů zvířat i rostlin a originálních zážitků. Víc než cestopis nebo terénní hlášení z přírodovědného výzkumu je to ale spíš vzpomínková výprava k sobě, autentická i poetická. Kniha nazvaná Některé nevinnosti světa vychází z původního podcastu, který Dan Bárta připravoval pro Český rozhlas Vltava. „Cestování je dobrodružství, ne v tom sportovním, adrenalinovém, ale intelektuálním a sociálním smyslu slova. Těší mě to — uhadovat významy, překonávat nedorozumění, dívat se, zakoušet,“ říká o svých výpravách.

Všechno, co jste kdy chtěli vědět o jídle, najdete v jediné knize! Napsala ji Petra Tajovský Pospěchová, jmenuje se Kniha plná jídla a netočí se zdaleka jen kolem chutí nebo ingrediencí, z nichž se pokrmy vaří. Jídlo má totiž spoustu dalších, velmi různorodých významů a je možné se na něj dívat i jako na kulturní nebo civilizační lakmusový papírek, jako na znak doby, společenský, národnostní nebo dokonce politický fenomén. Tohle všechno Kniha plná jídla prozkoumává a popisuje, přitom je ale určená pro děti od osmi let, takže to dělá velmi srozumitelně. Obrázky, které doříkávají spoustu informací, nakreslil Jakub Bachorík.

Jakuba Katalpa vydává po pěti letech nový román nazvaný Úlice. Odehrává se v západočeském pohraničí za druhé světové války, sleduje tři hrdinky, jejichž životů se nějak dotkl koncentrační tábor, který nacisté vystavěli v jejich vesnici. Právě ta se jmenuje Úlice, podle medu, úlů a všudypřítomných včel. „Sudety mě provází od dětství. Do života naší rodiny se osud Sudet promítá odjakživa a zdá se, že to prostě bude moje celoživotní téma,“ říká nositelka Ceny Josefa Škvoreckého.

Za román Klikař Beny byla před třemi lety nominovaná na Magnesii Literu, před dvěma lety vydala povídkový soubor Zbabělí hrdinové. Teď vychází Simoně Bohaté další kniha povídek nazvaná Bolesti pro každý věk i postavu. „Moje postavy jsou často hrdiny příběhů, které vytahuji ze své paměti,“ říká autorka.

Jan Němec a Jana Šrámková napsali společně oboustranný román, experiment, který pravděpodobně nemá v současné české literatuře obdobu. Jmenuje se Byt a vypráví ho oba, každý hlasem své postavy. Jan líčí z jedné strany knihy příběh z perspektivy Daniela, Jana vypráví z té druhé coby Zuzana, každý má pro sebe půlku dvoustrany, jeden míří vždycky hlavou dolů, když je ten druhý ložený čitelně a správně. Koncept, hra, artefakt, pokus o inovaci tak konzervativního média, jakým kniha je. Příběh? Točí se kolem sdíleného bytu, který Daniel obývá o víkendu a Zuzana přes týden. Každý v něm zanechává své otisky, každý v něm žije svůj život, chtě nechtě je jejich byt nejenom časově rozděluje, ale i prostorově spojuje. Jaké to je, promýšlet a tvořit takový text? „Oba jsme si na tom radostně ujeli,“ říkají Jan Němec a Jana Šrámková.

„Urazili jsme kus cesty, už jsme připraveni uctít památku odsunutých Němců, k nimž patří moje Gerta,“ říká o filmu, který se točí podle jejího prvního románu, spisovatelka Kateřina Tučková.

Výtvarnice a muzikantka Martina Trchová získala prestižní cenu veletrhu dětské knihy v Bologni.

Spisovatelka Petra Soukupová vydává po dvou letech od své poslední knihy pro dospělé román nazvaný Marta děti nechce. Vrací se v něm ke své starší hrdince z knihy Marta v roce vetřelce, která dospěla a bez přípravy se vydává na pouť do Santiaga de Compostela. Během dvou týdnů na pouti má možnost být sama se sebou a ujasnit si, co v životě chce a co nechce. „Znát Martu v roce vetřelce není podmínkou pro to, užít si čtení druhé Marty. Chtěla jsem na ní jen ukázat, jak se vztahujeme k rodičovství a že rozhodnutí nemít děti není jen naše vlastní osobní rozhodnutí, ale že ho musíme i v jednadvacátém století nějak obhajovat,“ vysvětluje spisovatelka.

Cesta Michala Skalníka na český knižní trh byla velmi svérázná: rukopis svého povídkového souboru nazvaný Chudáčkovia nejprve nabídl k vydání několika slovenským nakladatelům, ale když nepochodil, rozhodl se, že zvýší svoje šance a nabídne knihu k vydání v Česku. Jenomže potřeboval překladatele. A tak se obrátil na známého novináře a překladatele Libora Dvořáka. O spolupráci s ním i o tom, proč se dnešní muži občas chovají jako chudinky, vypráví v dalším díle podcastu Host mezi řádky.

Architektonický ateliér Huť architektury Martina Rajniše (HAMR) stojí mimo jiné za řadou pozoruhodných dřevěných rozhleden. Známá je jejich věž Doubravka v Praze, Maják a muzeum Járy Cimrmana v Příchovicích nebo rozhledna Závist. Jejich dílem je i realizace rozhledny Ester v Jeruzalémě. Martin Rajniš a jeho tým připravili v Hostu k vydání česko-anglickou publikaci nazvanou Up! / Vzhůru!, která představuje devět realizací jejich věží. Spoluautorem knihy je i Tomáš Kosnar z HAMRu. „Na rozhlednu a vlastně na jakoukoli stavbu se budou lidi dívat třeba dvacet, padesát nebo víc let. Proto je potřeba stavět s respektem k místu a s pokorou,“ říká.

Hudební publicista a jeden z našich nejoceňovanějších odborníků na vztah hudby a společenského dění Pavel Klusák napsal knihu s názvem Suchý a Šlitr / Semafor 1959—1969. Znovu s ní prožijeme zázrak jménem Semafor, vrátíme se do šedesátých let. „Na jednu stranu je kniha psaná veskrze seriózně, ale na druhou stranu se týká svou komikou velmi hravého přístupu k životu a tvorbě. Doufám, že ta semaforská radost a hravost je z té knihy patrná. Taky mi ale šlo o zasazení Semaforu do širšího společenského příběhu. Suchý pracoval se slovy. A byl v nich velmi bdělý směrem k tomu, co se kolem něj dělo. Některé publikum může číst moji knihu právě kvůli té hravé anekdotické rovině, ale neubrání se tomu, aby nevnímalo i tu společenskou rovinu. A naopak, kdo bude knihu číst kvůli tomu politickému nebo společenskému kontextu, může se postupně prokousat i k té radosti. Mezi těmi dvěma rovinami se kniha odehrává,“ vysvětluje Pavel Klusák.

Nikdy neměla spisovatelské ambice. Začínala bez zkušeností s vedením rozhovorů. Jenomže získala fotografie svého pradědečka, který jezdil s cirkusem a staral se o slony. A ty obyčejné černobílé fotky, které ukazovaly zákulisí cirkusu, ne blýskavou show, jí učarovaly. Začala pátrat po tom, jak to vlastně u cirkusu chodilo a chodí. A po několika setkáních s lidmi z úžasné semknuté rodiny cirkusových akrobatů, artistů, drezérů a klaunů měla jasno — takové příběhy by neměly odcházet spolu se stárnoucími cirkusáky, ale měly by žít dál. Pět let psala knihu, díky které se naučila psát, šlo jí to skvěle, možná i proto, že zkušenost vyvažovala nadšením a zápalem. Karolína Skučková v knize To je cirkus! předává dál neuvěřitelné kouzlo starého cirkusu a ptá se i na to, jak je na tom cirkusové umění dnes a zda je možné to kouzlo zachovat i v současnosti nebo pro budoucnost. Rozhovor s ní si můžete poslechnout v podcastu Host mezi řádky.

Na nový román Jiřího Hájíčka, který se jmenuje Drak na polní cestě, se čekalo čtyři roky. Znovu se odehrává na jihočeském venkově, jeho ústředním tématem je tentokrát drancování půdy a krajiny a pirátské skupování malých zemědělských podniků velkými predátorskými firmami. Přes tohle byznysové téma zůstává Hájíček pokorný, lidský a pozorný ke vztahům a jejich jemným nuancím. „Drak na polní cestě není román, který by šlo napsat od stolu. Byznys na hraně zákona se v agrárním sektoru skutečně děje, malé a střední firmy jsou skupovány velkými, které často stojí i mimo zemědělství. Mám stále přátele a známé na vsi a v zemědělské výrobě, takže když jsem to téma rešeršoval, mohl jsem jít přímo ke zdroji,“ vysvětluje Jiří Hájíček v podcastu Host mezi řádky, jak Drak na polní cestě vznikal.

Dvojnásobný držitel Magnesie Litery a několika nominací na tutéž cenu, spisovatel a publicista Aleš Palán vydává v Hostu knihu nazvanou Tahle kniha ti změní život. Dvanáct respondentů a respondentek mu v ní svěřilo svůj příběh o zásadním setkání se čtením, které je posunulo, proměnilo, vykolejilo, otočilo jejich život o sto osmdesát stupňů.

Spisovatelka Michaela Merglová píše fantasy, je ale i jednou z výrazných teoretiček svého žánru. Jak se mění postavení žen autorek ve fantastice, které desetiletí dominovali mužští autoři, jak se liší témata, která ženy do fantasy nebo sci-fi vnášejí, a jak se mění vnímání ženských autorek fantastiky čtenářstvem? „Jako by se autorky musely stále trochu obhajovat. Je to podobné jako ve společnosti. I když máme stále víc práv a situace se lepší, pořád nejde o rovné postavení. Už jsme toho spoustu dokázaly, ale jako by to stále nebylo dost, pořád jsme druhé pohlaví,“ říká. Knihy vydané v Hostu, které v rozhovoru zmiňuje, označujeme linkem tak, aby bylo možné je na našem webu prozkoumat blíž a případně zakoupit v e-shopu.