Neproniknutelná propojuje osobní a velmi intimní téma s osvětou
„Není to jen komiks o vaginismu,“ říká překladatelka Sára Vybíralová o oceňovaném grafickém románu belgické autorky Alix Garin Neproniknutelná, který vychází v polovině února v Hostu. Jak se překládá sexsomnie a zní masturbace v komiksových bublinách stejně v češtině a francouzštině?
Jaké bylo vaše první setkání s Neproniknutelnou?
O rok dřív než komiks Neproniknutelná vyšla v Česku Srdcovka Štěpánky Jislové a mně se moc líbila. Když mi Lukáš Růžička, redaktor komiksu v Hostu, nabízel, abych přeložila Neproniknutelnou, přirovnal ji právě k Srdcovce. Já jsem shodou okolností v tu dobu jela na Mezinárodní festival komiksu v Angoulême, kde jsem v rámci své práce pro České literární centrum představovala současný český komiks. Když jsem se zahraničními nakladateli mluvila o Srdcovce, často si hned vzpomněli na Alix Garin a Neproniknutelnou, která na onom ročníku shodou okolností získala Cenu publika. Byla to dokonalá synchronicita, objevovala jsem Neproniknutelnou, poslouchala její autorku na festivalu a těšila se na práci na překladu.
Když jste Neproniknutelnou poprvé přečetla, na jakých všech rovinách vás zasáhla?
Nevyrostla jsem na komiksech a docela dlouho jsem si k nim jako čtenářka hledala cestu, musela jsem asi odhodit jistý snobismus a také se naučit trochu jinak číst, trpělivě vnímat i grafickou složku knihy, dát jí čas. Ale i jako laička vidím v Neproniknutelné skvělou práci s kresbou a se scénářem, s rozfázováním, narativní rozmanitost, nuance, prostřednictvím kterých autorka zachycuje různé situace, emoce, komunikaci. Naplno jsem si s tímhle komiksem uvědomila, jak moc komiks připomíná film. To, co je na Neproniknutelné silné, je propojení osobního, intimního, s non-fikcí, s osvětovým nebo tematickým zaměřením knihy. Na první pohled se může zdát, že to bude komiks o vaginismu, sexuální dysfunkci, a že tedy bude zajímat jen malou skupinu lidí, kteří něco podobného řeší. Jenomže Neproniknutelná zachycuje mnohem širší spektrum témat než jen vaginismus: je to možná spíš kniha o vztazích — nebo, jak to definuje v závěru sama autorka, „o lásce“. Navíc jde i o to, že Neproniknutelná nasvětluje téma lékařské péče a její dostupnosti obecně.
Alix Garin také píše hlavně o vztazích a zvědomuje si, co ve vztahu chce a nechce.
Ano, to vnímám jako hodně generační. Alix Garin píše o psychologii, těle, sebepéči. To je pro generaci Z typičtější než pro starší generace, ale efekt to samozřejmě má právě i pro starší čtenáře a čtenářky, než jen ty ve věku autorky. Její ochota a snaha nepřijímat vztahy jako něco neměnného, daného jednou provždy, a analyzovat to, co kdo zrovna v danou chvíli ve vztahu na jeho různých rovinách potřebuje, je velká. Současně s tělesným uzdravováním hrdinky musí nutně dojít i na uzdravování psychické, rozkrývání traumatu, ten problém je mnohem širší než zdravotní. Vztah zobrazuje jako něco, co se vyvíjí a co není vůbec snadné, kde je potřeba komunikovat a naslouchat, ale současně něco, co je nesmírně cenné a co za všechnu tuto práci stojí. Oba partneři v příběhu ukazují cestu skrze respekt — k sobě i k sobě navzájem. Autorka navíc tematizuje sebe samu, v závěru knihy zvažuje, jestli má tuhle knihu napsat, a dává na misky vah i rizika, co se stane, když sebe a partnera doslova obnaží.
Byly v překladu momenty, kdy jste narážela na nějaké termíny nebo odborné věci spojené s diagnózou?
Kdekoli je v knize něco odborného, autorka to rámuje popularizačně. Úryvek z wikipedie, text z knihy, to všechno se dá poměrně snadno dohledat v češtině. Uvažování o tom, co je srozumitelné pro čtenáře a co ne, nebylo nijak složité — Garin používá termíny, které čtenářstvo třeba nemusí znát, ale pochopí je z kontextu. Třeba sexsomnie, perineologie. Nevysvětluje je, ale z příběhu jasně plyne, o co jde. S čím jsem trochu bojovala, byl překlad zvuků. Jak přeložit zvuk masturbace pod peřinou? Belgický nebo francouzský komiks má velkou tradici a obeznámené čtenářstvo, používá hodně přepisu zvuků, čeština tolik ne — liší se zvuk masturbace ve francouzštině a v češtině?
A liší?
V češtině jsem nic nového nevymyslela a nechala jsem to francouzsky, přišlo mi, že se to snad neliší. Je to spíš shluk písmen, hlásek… V Neproniknutelné jsou i textové zprávy nebo zprávy z chatů, k nim jsem se v průběhu překládání vracela, aby působily přirozeně, třeba i včetně jisté trochu neobratné rozpačitosti.
**Neproniknutelná není první autorčin komiks.
Ano, Alix Garin byla nesmírně úspěšná už se svojí první knihou Nezapomeň na mě, která v češtině také vyjde. A ta je úplně jiná. Sice také vychází z její životní zkušenosti, ale funguje jinak. Neproniknutelná se začíná odehrávat v době, kdy už vyšel její první komiks, autorku proslavil a ten životní zlom, nástup úspěšné umělecké kariéry, se ukazuje právě v Neproniknutelné. Nezapomeň na mě není autobiografická kniha, je to road trip vnučky s babičkou, která má Alzheimerovu chorobu, a vnučka ji chce potěšit tím, že s ní odjede hledat její rodný dům. V detailech je to fikce, má detektivní rámování, navíc hlavní hrdinka se jmenuje jinak než Alix a také jinak vypadá — zatímco v Neproniknutelné je Alix sama sebou, vypadá tak, jak ve skutečnosti vypadá, kreslí sebe samu. Jde s kůží na trh. To je zajímavé rozhodnutí u druhotiny.
Pro koho ten komiks vlastně je?
Rozhodně není jen pro čtenářstvo, které trpí nějakou sexuální dysfunkcí, a není jen pro mladé. Vlastně je pro kohokoli, kdo řeší svůj vztah k tělu a partnerské vztahy.
