Vyhnání Gerty Schnirch půjde na obrazovky, dvoudílný film točí Tomáš Mašín
„Urazili jsme kus cesty, už jsme připraveni uctít památku odsunutých Němců, k nimž patří moje Gerta,“ říká o filmu, který se točí podle jejího prvního románu, spisovatelka Kateřina Tučková.
Je to jedna z těch knih, jež bez nadsázky změnily dějiny. Vyhnání Gerty Schnirch o osudu brněnské Němky, odvíjející se od tragických událostí na konci druhé světové války, se stalo příběhem, který reflektovali politici a političky a který rozdmýchal vlnu zájmu o osudy malých lidí v soukolí velkých dějin. Kateřina Tučková ho začala promýšlet už téměř před dvaceti lety, vyšel v Hostu v roce 2009 a dodnes se románu prodalo v několika dotiscích bezmála sto tisíc výtisků. Česká televize společně s dalšími produkcemi se právě pustila do natáčení filmu podle této předlohy. Na scénáři pracovala Alice Nelis, film režíruje Tomáš Mašín.
„Příprava filmu trvala hodně dlouho, ale to čekání se rozhodně vyplatilo. Spojení Alice Nelis jako scenáristky a Tomáše Mašína jako režiséra zaručuje, že vznikne stejně mimořádné dílo, jako je mimořádná knižní předloha Kateřiny Tučkové. A dílo také krutě aktuální. Člověku jde mráz po zádech, když vidí po Brně vlát hákové kříže a pochodovat nácky, a přitom ví, že válka a vyhánění lidí není něco, co by se odehrávalo kdysi dávno v historii, ale že se něco podobného děje dnes znovu, kousek od našich hranic,“ říká šéfredaktor Hosta Miroslav Balaštík.
Česká televize získala práva na natočení Gerty už v roce 2017, podobně jako u jiných velkých filmových projektů se dlouho čekalo na peníze. Spolu s ČT jdou do projektu ještě společnost Negativ, HBO a ARTE.
Premiéra filmu proběhne na streamovací službě HBO Max 4. 2. 2026. Následně ho 8. 2. 2026 odvysílá stanice HBO. Na podzim 2026 chystá uvedení Česká televize.
„S příběhem Gerty a jejích souputnic vyhnaných během divokého odsunu žiju už téměř dvacet let, takže vidět, jak se nyní uprostřed kulis protektorátního a poválečného Brna zhmotňují, je pro mě samozřejmě velkou radostí. Film nicméně vnímám jako svébytné umělecké dílo a jsem zvědavá, jak autorský tým knižní předlohu uchopí,“ říká autorka knihy Kateřina Tučková. Na knize Vyhnání Gerty Schnirch začala pracovat ještě coby studentka brněnské Masarykovy univerzity, v té době si společně s přáteli historiky i vyzkoušela, jaké to je, vydat se v noci a s kočárkem z Brna směrem na Pohořelice a jít tak ve stopách nuceného odsunu brněnských Němců, který se divoce uskutečnil poslední květnovou noc roku 1945. Tahle akce se později stala základem pro pravidelné pietní pochody, které vedou symbolicky opačným směrem z Pohořelic na Mendlovo náměstí v centru Brna.
Kniha po vydání vzbudila takový ohlas, že se i v důsledku síly Gertina příběhu město ústy svého tehdejšího primátora poprvé v dějinách omluvilo za to, jaká křivda se na brněnských Němcích během odsunu stala. Z Brna bylo tehdy vyhnáno dvacet tisíc německých obyvatel, zhruba sedmnáct set jich bylo po cestě z vlasti ubito nebo zemřeli vyčerpáním. To všechno, ale ještě další dvě časové roviny, Kateřina Tučková v knize zachytila.
„Po vydání jsem s knihou hodně cestovala – jezdila jsem na přednášky a různá setkání a na Gertině příběhu demonstrovala nesmyslnost kolektivní viny. A přitom zažívala, jak kritika odsunu německého obyvatelstva budí i po šedesáti, sedmdesáti letech negativní emoce, ale i to, jak je dovede zmírnit literární pojednání individuálního lidského osudu. A přitom mě samozřejmě napadlo, jak významnou roli by v pochopení celé té překotné doby a jejích důsledků mohl sehrát film. Takže jsem pak byla nesmírně ráda, že se knihy ujala Česká televize a Negativ a že jí dá filmovou podobu režisér Tomáš Mašín. Vnímám to i jako odraz určité společenské změny – vypadá to, že jsme jako společnost v otázce vyrovnávání se s vlastními historickými omyly urazili velký kus cesty a že jsme tudíž schopni uctít památku i takových obětí, jakými byla československá Němka Gerta,“ dodává autorka.
Gertin příběh „udělal“ z Kateřiny Tučkové bestselleristku, historickým látkám zůstala věrná i ve dvou svých dalších románech, v Žítkovských bohyních a Bílé Vodě. A ostatně i v dramatu Vitka, které se vrací k osobnosti skladatelky Vítězslavy Kaprálové.
