Fantastická jména a jak je přeložit

Co je vlastně na překladech fantasy knih nejnáročnější? Jaké to je, bádat nad skrytými významy novotvarů, prohledávat slovníky a vymýšlet, jak to všechno nejlépe převést do češtiny? Jak vlastně překladatel při takové rekonstrukci fantastického světa do češtiny postupuje?

Abychom to zjistili, vyzpovídali jsme hned tři z našich překladatelů fantasy, Milana Žáčka, Romana Tilcera a Petru Johanu Poncarovou. Pokud je neznáte podle jména, určitě je poznáte podle knih, které si díky jejich usilovné práci můžeme přečíst i v češtině: jde o sérii Draconis Memoria Anthonyho Ryana, sérii Zlomená země N. K. Jemisinové a román Opskurno Andrewa Caldecotta.

MILAN ŽÁČEK: OHEŇ PROBUZENÍ Při prvním letmém prolistování novou knihou, zvlášť fantasy z alternativního světa, se vždy dostaví dobře známý pocit ohromení a zalknutí v tom smyslu, že toto všechno bude jeden velký oříšek. Tolik nových pojmů, postav, prostředí, vztahů, smyšlená fauna — zde třeba draggové, v originále drakes — nejsou to snad kačeři?!, ačkoli na obálce a z popisů vyplývá, že jde o plnohodnotné draky — čili hned první nutný posun, aby to draci byli, a zároveň nebyli. Autorova fantazie puštěná ze řetězu, se kterou je třeba držet krok. Vždy to nějak šlo, a kupodivu poměrně bezbolestně. Vymýšlení názvů a jmen nakonec nebývá problém — ani nevím proč. Alternativní fantasy světy nabízejí pro překlad značnou volnost, pohrát si, jako při překládání poezie — postihnout podstatu a najít zvukomalebné přesvědčivé řešení. A tak při překládání anglicky psané epické fantasy s desítkami postav dochází k témuž: zjištění, že nejtěžší je pro mě taková ta klasická překladatelská rutina — překlady rozvitých souvětí prošpikovaných časovými spojkami, se souvisejícím výskytem gerundií a přechodníků; akčních pasáží; otázka tykání/vykání mezi spoustou postav, které se navíc vyvíjejí v čase; popisy neznámých předmětů, prostorů; domýšlet si, co měl autor vlastně na mysli... ve srovnání s tím bývají jména a označení vyřešená rychle.

Milan Žáček už dvacet let překládá anglicky psanou beletrii. Vždy ho nejvíc bavilo překládat horory (např. Kinga, Lovecrafta, Barkera, Ketchuma, Heuvelta, Mathesona) a divnou fantastiku (edice New Weird) coby nejméně předvídatelné žánry. Před dvěma lety si s manželkou založili nakladatelství specializované právě na temnější stránky fantastické literatury.

ROMAN TILCER: PÁTÉ ROČNÍ OBDOBÍ Překládání Pátého ročního období jsem si opravdu užil. Osm stran knihy zabírá slovníček a kromě několika výrazů, které se v knize používají jinak, než jak je známe (například „vřed“ je tu gejzír, horký pramen nebo parní průduch), obsahuje množství novotvarů — a nemalou část těchto novotvarů tvoří složeniny jasně odrážející proměny společnosti. Třeba takový „pohotovak“ — pohotovostní vak se zásobami, který by lidé měli nosit s sebou pro případ živelní pohromy. (Ty tu hrozí neustále.) Největším oříškem byly zeměpisné názvy, v originále se totiž často jedná o zkratková slova. Kupříkladu „Somidlats“ vznikly ze „Southern Middle Latitudes“ — česky „Jižní střední zeměpisné šířky“ nebo spíš „Jižní mírný podnebný pás“. Jak z toho udělat jedno slovo, na kterém si čtenář nezláme jazyk a od kterého půjdou odvozovat přídavná jména? Nakonec jsem se rozhodl pro „Jihošířky“ — bylo to potřeba zjednodušit. Jednou jsem naopak vytvořil složeninu tam, kde v originále nebyla: z „Equatorials“ jsem udělal „Rovníkraje“. Jako kraje jsou tu označovány správní jednotky vládního systému a „Ekvatoriály“ by nebyly doopravdy česky. A hlavně mají šest slabik, a z celého slovníčku je přitom patrná snaha o úsporné vyjadřování — autorka se například důsledně vyhýbá dlouhému „zemětřesení“ („earthquake“) a používá jen kratší „otřes“ („shake“).

Roman Tilcer překládá převážně fantastickou literaturu. Jeho prvním překladem pro Host byla magicko-realistická detektivka Živel Jess Kiddové (od téže autorky už připravujeme román Vetešník, tentokrát v překladu Petry Johany Poncarové). Vloni přeložil Páté roční období N. K. Jemisinové a v současnosti dokončuje práce na druhém dílu (Brána z obelisků).

PETRA JOHANA PONCAROVÁ: OPSKURNO Caldecottovo Opskurno vychází z mnoha tradic anglické literatury, včetně užití mluvících jmen (ta najdeme v Shakespearových hrách i Dickensových románech). Udělat ze zkorumpovaného starosty Sidneyho Snorkela Herberta Hrabáče nebo z klevetivé Deirdre Banterové paní Klepnou nebylo příliš obtížné, v jiných případech čeština nabídla i něco navíc — z Geryona Wyntera se stal Geryon Zymor, a příjmení zlověstného mága tak kromě zimy obsahuje jako bonus i mor, jeho oddaný následovník Master Malise se v češtině jmenuje pan Závišť — ke starobylému jménu přibylo poslední písmenko, které implikuje zášť, stejně jako v originále naznačovaná „malice“.

Větší výzvu představovaly postavy vystupující jak v alžbětinské, tak v současné dějové linii, které užívají příjmení odvozená z různých jazyků, avšak se stejným významem: sir Veronal Lapillus (v originále Slickstone) během svého dlouhého života vystřídal i jiná jména, všechna odkazující ke kameni (Sten, Calculus). Sourozence Seerovy jsem přejmenovala na Vatesovy — „vates“ je latinský termín označující proroka a stejný význam lze přes němčinu najít i ve jméně Ferensen. Vixen Valourhandovou, jejíž příjmení hovoří o statečné ruce (a jejímž předkem byl jistý Fortemain), jsem vybavila řeckým příjmením téhož významu — Cheriskirosová — a liščím jménem Vulpina.

Caldecottova mluvící jména vyžadují od čtenářů aktivní účast a ochotu hledat ve slovnících, ale myslím, že trocha intelektuální námahy stojí za to: stejně jako celé Opskurno, román plný přesmyček, jsou skvěle promyšlená a celá komplikovaná hádanka do sebe nakonec zapadne jako konstelace na alžbětinském astrolábu.

**Petra Johana Poncarová **překládá z angličtiny a skotské gaelštiny, zejména pro nakladatelství Argo a Host. Působí na Filozofické fakultě UK, kde se věnuje výzkumu a výuce skotské literatury a řízení mezinárodního doktorského programu. Její překlad románu Tormoda Caimbeula Konec podzimu (2018) je vůbec prvním přímým převodem skotské gaelské prózy do češtiny.

Závěr je jasný: bez kouzlení se slovy se dobrý překladatel fantasy doopravdy neobejde.

Na hrdinskou pouť překladatelé vyrážejí se slovníkem, hektolitry kávy a nebezpečně rychlým připojením k internetu… tedy v ideálním světě. Zbývá snad už jen otázka, jestli si překladatel vybírá knihu nebo kniha překladatele...

Pokračování Ohně probuzení i *Pátého ročního období *už se pilně připravují — na Legii plamenů se můžete těšit na konci srpna, na Bránu z obelisků začátkem září.