REDAKCE POD POKLIČKOU: Sabina Minářová

V archivu nakladatelství jsem vyšťourala, že ses o práci v Hostu ucházela už v roce 2021! Hlásila ses na pozici redaktorky literatury pro děti a mládež a současně jsi vyjadřovala zájem o práci technické redaktorky. Máš široký záběr, k čemuž se ještě dostaneme… Co tě tehdy motivovalo k tomu se do výběrka přihlásit?

Věřila bys, že jsem tohle úplně vytěsnila? Až nedávno jsem si v soukromém mailu random filtrovala komunikaci s Hostem a narazila na tohle. Určitě pro mě vidina práce v nakladatelství byla příjemná. Věřila jsem, že mě k ní předchozí roky formovaly. Ráda pracuju s textem a vzhledem k absolvování střední grafické školy, kde jsem měla knihařinu, sazbu atd., jsem si říkala, že i tu technickou stránku bych teoreticky měla umět.

Ty jsi byla ale zrovna v té době na výšce. Na brněnské Masárně jsi studovala uměnovědná studia a vrhala ses do studia managementu v kultuře; jak jde tohle všechno dohromady?

Byl to takový pokus. Nakonec to dopadlo, jak mělo, a když zpětně vím, kdo ty pozice získal, i nejlíp jak mohlo.

Každopádně ty ses do Hosta tři roky nato dostala, a to jako stážistka marketingového oddělení, kdy jsi zrovna studovala nový obor, informační studia a knihovnictví. K marketingu jsi měla blízko už předtím, dokonce sis v jednom spolku okusila vedoucí pozici… Tak jak Sabča k marketingu přišla?

Přišla jsem k němu právě ve studentském spolku na MUNI, kde jsem zjišťovala, co všechno marketing obnáší. Později se to hezky spojilo se studiem. Moje diplomka byla zaměřená na knižní marketing a v rámci rozhovorů jsem tehdy poprvé přišla do kontaktu s pár markeťáky z Hosta. Skrze další studium jsem pak využila možnosti stáže tady.

No a jak se říká: vyhodili ji dveřmi a vrátila se oknem. Ty jsi z Hosta nakonec vůbec neodešla!

Stáž měla být na necelé dva měsíce a já si ji ještě o další prodloužila. Cítila jsem se tu neskutečně dobře. Z vidiny, že by to mělo skončit, jsem měla až úzkosti. Zrovna ke konci dubna se začalo řešit výběrko na pozici, kterou teď dělám, tehdy byla nazvaná Pracovnice smluvní agendy a administrativy, já jsem s pozdější proměnou pracovní náplně začala užívat označení Koordinátorka grantové agendy a zahraniční spolupráce. V posledních dnech mé stáže pracoval marketing na textaci inzerátu a já byla u toho.

Jak probíhalo výběrko?

No, první věc, kterou mi Nikča (Nikola Kochová, do května 2025 vedoucí překladové sekce, momentálně na mateřské dovolené, pozn. redakce) na pohovoru řekla, byla: „Nebudu chodit kolem horké kaše, ta práce není pro tebe.“ Přestože jsem měla i jinou průpravu, moje CV tehdy křičelo MARKETING; takže mi bylo jasné, že v průběhu pohovoru nějaké zpochybňování přijde, ale na start to bylo docela divoký. Nakonec se mi ji podařilo přesvědčit, že ta práce pro mě je! Vypracovávala jsem pak ještě ukázkový úkol a absolvovala pohovor s ředitelem. A jsem tady.

A co teda děláš?

Jsem součástí překladové redakce. Mám na starosti hlavně zahraniční smlouvy, s tím se váže komunikace s agenturami, ať už zahraničními nebo jejich českými zástupci. Obstarávám zahraniční granty a teď zrovna nastal čas vyúčtování prodejů překladových titulů. Do toho pár dalších věcí, např. tiráže, autorské výtisky, koordinace edičního plánu…

Co tě na tvé práci baví?

Líbí se mi, že není jednotvárná. Když už mi hlava nebere jednu činnost, obvykle můžu přejít k jiné. Baví mě zjišťovat, jak to funguje na zahraničních trzích. Zbožňuju kolektiv, se kterým jsem si neskutečně rychle sedla. Baví mě náš kancl, to, jak redaktoři vychvalují nové akvizice, i že se na ně můžu těšit předem. Baví mě poslouchat příběhy, kterým společně pomáháme na svět, i příběhy, které vznik knížek doprovázejí.

Psaní příběhů je pro mě celoživotní vášeň.

V redakci se o tobě ví, že jsi neskutečně kreativní. Něco z toho zmiňme. Například že ti nedávno vyšla velmi limitovaná edice tvé knihy…

Nečekala jsem, že tu tohle zazní! Psaní příběhů je pro mě celoživotní vášeň. Zhruba od osmi let pracuju na jedné fantasy sérii, ke které se v průběhu let vracím a už jsem chycena ve smyčce nekonečného přepisování. Bude úspěch, jestli to dopíšu aspoň v sedmdesáti. To, o čem mluvíš, je taky fantasy, s lehkou romantickou linkou, o jizvách, které si neseme hrdě, ignorujeme je, nebo se je snažíme smazat. Moje úžasná kamarádka, která knížku průběžně četla, mi ji k narozeninám nechala svázat, v nákladu asi sedmi kusů, takže ano, velmi limitovaná edice.

Nechystáš se knížku vydat v nakladatelství?

Tyhle tužby se u mě hodně střídají. Práce v nakladatelství na mě v tomhle měla pozitivní i negativní efekt. Utvrdila jsem se, že odmítnutí rukopisu nemusí nutně znamenat, že je špatný. Vhodnost pro konkrétního nakladatele je velký faktor, zároveň se nemusíte trefit do vkusu toho jednoho člověka, který rukopis čte, a to je v pořádku. Z toho negativního hlediska jsem zase začala mnohem víc vnímat tlak, jaký může trh vyvíjet, a já si nejsem jistá, jestli bych ho snášela dobře. V ideálním případě byste měli rychle napsat další knihu. Nejlepším marketingem první knihy je druhá kniha. Obzvlášť když jde o sérii. Já píšu série (což nakladatelé obecně nemají moc rádi, zvláště u debutujících autorů) a píšu pomalu. Psaní je pro mě skutečně záliba, forma mentálního odpočinku, ke které se můžu uchýlit podle libosti, nechci z ní mít povinnost.

© Věra Marčíková

Zmiňme taky tvé malířské vlohy! Kterých jsme využili, když jsme v roce 2024 zakládali na IG komiksový profil, na němž jsme s pomocí tvých ilustrací oznámili, že budeme vydávat komiks. Máš v tomhle směru nějaké ambice?

To je podobné jako s tím psaním. Na střední škole jsem rozvíjela svůj odvěký koníček kreslení, posléze malování, ale jakmile se pro mě z toho na škole stala povinnost, nechtělo se mi do toho. U mě kreativní činnosti fungují opravdu spíš jako záliba. I s marketingem to tak ve finále mám. Neumím si ho představit jako povolání, ale jednou za čas se mu věnuju v rámci iniciativy SVAM, která každoročně pořádá osvětový projekt o různých formách násilí a prevence.

Otázka na konec: Kterou knihu z Hosta bys doporučila čtenářkám a čtenářům?

Mojí srdcovkou je Meta Pavla Bareše, první kniha, kterou jsem z Hosta četla. Z těch nedávných, kdy se projevuje, že v kanclu sedím s Jirkou Štěpánem přes fantastiku a s Lukášem Růžičkou přes komiks, by to byla knížka Tak prohraješ časovou válku od Amal El-Mohtar a Maxe Gladstona — sci-fi psaná v dopisech, která má sympaticky krátké kapitoly. Pak bych vypíchla Okřídlenou Samanthy Millsové — super fantasy, kde hlavní hrdinka není mladá holčina plná elánu, ale čtyřicetiletá válečnice, která má hlavní roky kariéry za sebou, bolí ji klouby, záda, všechno. Je to takové osvěžující. A z komiksů Toulání autorky Mariko Tamaki, krásný grafický román o přátelství.