Ve světle toho, co víme v redakci o nenápadných knihách
Román Ve světle toho, co víme je kniha tohoto podzimu. Alespoň pro mě. Když se někdo zeptá, o čem to je, většinou na úvod bezděčně s povzdechem a lehce nervózním smíchem opíšu rukou cca půlkruh (odpozorováno přáteli). Toto gesto myslím naznačuje mé potýkání se s šíří témat i jejich nekonvenčním a literárním zpracováním – v situaci, kdy mám být stručná.
Každá kapitola překypuje tématy a každý odstavec přináší čtenáři další potěšení z četby. Opakovaně se román zabývá pamětí, finanční krizí, přistěhovalectvím, kořeny člověka, střetem civilizací, matematikou, válkou v Afghánistánu a mnoha dalšími tématy. Je to zároveň román o blízkosti, přátelství a v neposlední řadě o lásce a disponuje širokou škálou předávaných znalostí. Věděli jste třeba, co tvoří vlajku Spojeného království? Možná je načase podívat se na ni zblízka.
Příběh je rámovaný shledáním dvou mužů, přátel z vysoké školy, kteří se několik let neviděli – a jejich vyprávěním i vzpomínkami. Román je z velké části založen na dialozích (nejen těchto dvou mužů), což umožňuje pozorovat postavy při artikulaci názorů, jejich vzájemné reakce, tendence vracet se k určitým událostem i tématům. S napětím se vydáváme na cesty, kterými se ubírají jejich myšlenky, argumenty i spekulace, a konečně také sledujeme jejich emoce.
Ačkoli narativní linka nabobtnává mnoha náměty i významy, přesto skvěle drží napětí a román má spád. Samotná cesta k odhalení je příslovečným cílem. Kniha překvapuje na každé stránce, otevírá nové možnosti, zneklidňuje a provokuje k přemýšlení. Dlouhé podzimní večery jsou tady a tohle je přesně to, co potřebujete!
