Co je v literatuře víc? Představujeme naše nobelistky a nobelisty

Olga Tokarczuková

Poprvé se tak stalo v roce 2018, kdy se nositelkou Nobelovy ceny stala polská spisovatelka Olga Tokarczuková, jejíž tvorbě se v Hostu soustavně věnujeme už od konce devadesátých let. O výjimečnosti této autorky se pro nás rozepsal její dvorní překladatel Petr Vidlák:

„Spisovatelka Olga Tokarczuková je výjimečná především volbou témat, která ve svých románech a povídkách zpracovává. Nejde o právě aktuální nebo módní motivy, ale má mimořádný cit pro vnímání světa. To umožňuje čtenářům přemýšlet o problémech, které v blízké budoucnosti teprve bude nutné řešit. Ať již to byla problematika vztahu vyspělé západní společnosti k menšinám, náboženství, uprchlictví, zvířatům, nebo také k ekologickým a kulturním dopadům překotného masového turismu. To vše je autorkou zprostředkováno přístupným stylem a vytříbeným jazykem.“

Annie Ernauxová

Ocenění další z našich autorek na sebe nenechalo dlouho čekat. V roce 2022 jsme vydali prózu Roky významné francouzské spisovatelky Annie Ernauxové a jen nedlouho poté se i ona stala laureátkou Nobelovy ceny za literaturu. Povzbuzeni úspěchem ve vydávání spisovatelčina díla pokračujeme a postupně představujeme čtenářstvu průřez celou její tvorbou. Překladu do češtiny se ujal Tomáš Havel, který o autorce říká:

„Annie Ernauxová píše celý život výhradně autofikční prózy, což dnes není ničím výjimečné. Avšak kromě toho, že je — přinejmenším ve Francii — nejvýraznější průkopnicí tohoto žánru, dokáže svým textům dodat něco navíc. Její psaní je důmyslně propracované, text je však až funkcionalisticky zbaven všech ornamentů a můžeme v něm nalézat ‚přiznané‘ konstrukční prvky. Absencí emocí (byť autorka často líčí velice bolestné či vzrušené momenty z vlastního života) se blíží esejistickému, až vědeckému, tedy co nejobjektivnějšímu pojetí. Annie Ernauxová navíc své autofikce zasazuje do širšího kontextu (společenského, dobového), nejde tedy o psychoterapeutické deníčky, ale o texty s mnohem širším přesahem — daly by se považovat za kroniku doby druhé poloviny 20. století v (západní) Evropě.“

Jon Fosse

Hned následujícího roku, tedy 2023, Nobelovu cenu za literaturu obdržel norský prozaik, básník a dramatik Jon Fosse, jehož jméno je dobře známé jak českému čtenářstvu, tak také diváctvu. V Hostu jsme převzali pomyslnou pochodeň vydávání jeho děl od nakladatelství Pistorius & Olšanská a našim čtenářkám a čtenářům přinášíme autorovo doposud nejrozsáhlejší dílo, velkolepý román Septologie. Jeho překladu se ujala skandinavistka Daniela Mrázová a prozradila nám, čím ji Fosseho texty oslovují:

„Jon Fosse se od svých spisovatelských kolegů hodně liší. Na první pohled nejnápadnějším rysem je kombinace neustálých repetic s velmi omezeným, na dřeň osekaným slovníkem. A přesto — nebo možná právě proto — dokáže nahlédnout do hloubky lidského nitra jako nikdo jiný. Osobně mě fascinuje nejen výjimečnost jeho metody, ale i neochvějnost, ba umanutost, s níž na ní trvá. Od čtenáře to vyžaduje naprostou otevřenost a v případě Septologie i velkou trpělivost. Teprve když odložíte všechny předsudky a očekávání, může se pro vás Fosseho dílo stát novým literárním kontinentem, jehož objevování vám přinese všechno to, co si s objevováním spojujeme — hluboký prožitek strachu, radosti i poznání.“

László Krasznahorkai

Zatím nejnovějším přírůstkem do hostovské nobelovské sbírky je autor, jehož zásadní román jsme poprvé vydali už v roce 2003. Je to László Krasznahorkai, kterého švédská akademie ověnčila Nobelovou cenou za literaturu v roce 2025. Protože Satanské tango už nebylo na trhu mnoho let dostupné, vydáváme ho letos ve zbrusu novém kabátě znovu. Překladatelka Simona Kolmanová o tomto výjimečném díle říká:

„Překládat texty Lászlóa Krasznahorkaiho znamená nepochybně výzvu. U Satanského tanga, díla z počátku tvůrčí dráhy, mě zaujala především sugestivnost vyprávění a vtažení do atmosféry díla. K tomu napomáhá detailnost popisovaného a promyšlenost větných struktur či propojenost větných celků. Často vzpomínaná ponurá atmosféra však nevylučuje humorné, ironické, satirické tóny, které jsou téměř všudypřítomné. Větné konstrukce a souvětí se v jeho pozdějších dílech prodlužují, zároveň s tím často uplatňuje zamlčování nebo oddalování, např. jméno mluvčího. Při překladu do češtiny nelze toto vždy dodržet, je třeba být ve střehu, neboť čeština samozřejmě nabízí jiné možnosti pro kompenzaci.“

Pevně věříme, že naše nobelistky i nobelisté si najdou pevné místo ve vašich knihovnách a že si výjimečnost jejich textů vychutnáte stejně jako jejich překladatelé a překladatelky.