Eternaut nabízí vzrušující exkurzi do skryté historie populární kultury
V Argentině se na jeho počest slaví den komiksu. V ledasčem předběhl mnohem mladší fenomény jako Last of Us nebo Živí mrtví. Přímo i nepřímo ovlivnil komiksové tvůrce jako José Muñoz nebo Frank Miller. Byl zařazen do knižního výběru 1001 komiksů, které musíte přečíst, než zemřete. Má hranou adaptaci od Netflixu. Přesto se dá říct, že Eternaut dlouho zůstával nejutajovanějším pokladem světového komiksu. Nyní vychází česky v reprezentativním vydání, jak si zaslouží významem i coby památka tragického osudu svého tvůrce.
Přeživší prozkoumávají prázdné město, silnice zatarasily vraky aut a sutiny domů. Vydávají se proto do podzemí a doufají, že cestu naleznou v prostorách metra. K jejich překvapení má však katastrofa následky i zde, třeba v podobě vykolejených vlakových souprav… Ty obrazy máme vypálené do kolektivního popkulturního vědomí, takovou apokalypsu v posledních letech ukázal třeba videoherní fenomén Last of Us nebo zombie seriál adaptující komiks Živí mrtví. Vidět podobné scény a kulisy zobrazené v komiksu Eternaut, od jehož vzniku brzy uplyne sedmdesát let, je vyloženě fascinující. Jako kdyby se Eternaut vzpíral běžnému plynutí času, podobně jako jeho ústřední postava.
Komiks jako mrazivá politická předpověď
Dlouho o něm věděli pouze čtenáři ve španělsky mluvících zemích a odborníci na komiks a populární kulturu. Seriál Eternaut scenáristy Héctora Germána Oesterhelda a kreslíře Francisca Solana Lópeze vycházel mezi lety 1957 a 1959 v argentinském časopise Hora Cero a publikum v něm vidí jak metaforu puče proti demokraticky zvolenému prezidentu Juanu Perónovi, tak mrazivou předpověď budoucího vývoje v zemi. Eternaut je považován za jedno z nejdůležitějších děl v dějinách světového komiksu a často se označuje za vůbec první velkou románovou formu v rámci španělsky psaného komiksu. V Argentině má status klasiky na úrovni Julia Cortázara či Jorgeho Luise Borgese a představuje taky více než tamní obdobu Rychlých šípů – je národní pamětí. Ostatně od roku 2010 se každé 4. září slaví na počest Eternauta den komiksu, při čemž zajisté hraje roli i tragický osud scenáristy Oesterhelda a jeho rodiny.
Nepohodlný politický aktivista
Autor narozený v roce 1919 původně studoval geologii, ale ve čtyřicátých letech začal publikovat povídky a v padesátých letech se stal stěžejní postavou formující se argentinské komiksové scény, když společně se svým bratrem Jorgem založil nakladatelství Editorial Frontera. S politickým vývojem v Argentině souvisel Oesterheldův odklon od dobrodružných příběhů k čím dál silnějším alegoriím. Nepohodlným pro režim byl už coby autor biografií Evy Perónové a Che Guevary, po nástupu nejbrutálnější vojenské diktatury v roce 1976 se navíc stal členem Montoneros, levicové perónistické guerilly, do níž se zapojily i jeho čtyři dcery. Následující krátký přehled je nepravděpodobnější verzí událostí: jako první zmizela dvacetiletá Beatriz, unesená a zavražděná. Následovala Diana v šestém měsíci těhotenství, její roční syn se později shledal s příbuznými. Estela byla zraněna při útěku před únosci a zemřela v nemocnici. Marina v osmém měsíci těhotenství zmizela v listopadu 1977 i se svým manželem. Samotného Oesterhelda unesli v dubnu 1977, svědci jej viděli v několika tajných detenčních zařízeních – vzpomínali například na to, jak chtěl na Štědrý den popřát každému jednomu spoluvězni a podat si s ním ruku. Poslední svědectví pochází ze začátku roku 1978.
Po desítkách let se Eternaut dostal k mezinárodnímu publiku
Právě Oesterheldův osud vedl v následujících dekádách k nepřehledné právní situaci i obdobným sporům, jaké si v českém prostředí spojujeme s dílem komiksového klasika Káji Saudka. Také proto se nenaplnil záměr s filmovou či animovanou adaptací Eternauta, o nichž se uvažovalo už v šedesátých letech, a nemohl se ukázat globálnímu publiku mnohem dříve. Až díky úsilí Oesterheldova vnuka Mártina a producentky Laury Bruno začal Eternaut postupně vycházet po celém světě: ve Francii vyšel v roce 2008, ve Spojených státech v roce 2015, o rok později následovalo například německé vydání. A právě s pomocí kolegů z tamního nakladatelství Avant Verlag se podařilo navázat kontakt s dědici i nám. Ze stejných důvodů uvedl Netflix svou hranou adaptaci až loni, nyní se pracuje na druhé řadě.
Kolektivní hrdina v zásadním díle světového komiksu
Vzhledem k výše popsanému kontextu rozhodně nepřekvapí, že Eternaut není příběhem individuálního superhrdiny, ale kolektivního hrdinství a solidarity: vypráví o tom, jak se obyčejní lidé vyrovnávají s katastrofou, okupací a ztrátou domova. „Skutečným hrdinou je skupina, nikoli jednotlivec,“ říkal Oesterheld o Eternautovi ještě za svého života. „O tom jsem hluboce přesvědčený: že jediným pravým hrdinou je ten kolektivní.“
Vizuální styl, který ovlivnil další generace výtvarníků
Jedno ze zásadních děl světového komiksu z něj neudělala jen nadčasová kombinace napětí, existenciální hrůzy a politické alegorie, ale také výtvarná stránka, kterou knize vtiskl Francisco Solano López. Na ní se cení zejména zacházení s panely, až filmové měřítko, práce se stínem a realistické zachycení městského prostředí, které se samo stává „hrdinou“ příběhu. Tento přístup významně ovlivnil generace latinskoamerických kreslířů a anticipoval vizuální postupy pozdějších grafických románů. Při pohledu na hru černé a bílé, práci s negativním prostorem a siluetami postav nejde nevidět linky, které vedou třeba až k Franku Millerovi a jeho Sin City. Právě Millerův velký vzor José Muñoz byl Solanovým asistentem – jako náctiletý mu koukal přes rameno, když nechal na stránkách poletovat „sněhové“ vločky, jeden z nejsilnějších vizuálních symbolů Eternauta. Bez Lópezovy zakladatelské role by dost možná vypadala jinak také tvorba autorů, jako jsou Eduardo Risso, Javier Pulido, Victor Santos… V českém prostředí se k němu hlásí například hudebník a ilustrátor Jaromír 99, spoluautor Aloise Nebela.
Eternaut konečně česky
Naše vydání vychází z nejnovější restaurované verze v překladu Stanislava Škody. Doufáme, že také česká verze se stane důstojným symbolem odporu proti diktaturám a připomínkou jejich obětí i oslavou komiksu a jeho možností.
