My víme, že to chcete

Povídka Milovník koček Kristen Roupenianové se doslova přes noc stala virální senzací. Po jejím zveřejnění v časopise a na webu amerického literárního magazínu The New Yorker se obrovské množství žen okamžitě vcítilo do hlavní hrdinky a muži i ženy příběh či jeho části nekontrolovaně sdíleli napříč internetovým světem. O Roupenianovou se začali zajímat nejen její noví čtenáři, ale i celosvětová média. Autorka poskytla řadu rozhovorů a na úspěch Milovníka koček navázala sbírkou dvanácti povídek s názvem Ty víš, že to chceš. Ta nyní vychází v českém překladu a najdete v ní i tuto dnes už kultovní povídku.

Ze všeho nejvíc chci, aby mě příběh popadl za krk, hodil na zem a nenechal mě vstát.

„Chci, aby mi při čtení bylo nepříjemně,“ nechala se slyšet autorka. „Ze všeho nejvíc chci, aby mě příběh popadl za krk, hodil na zem a nenechal mě vstát.“ I takové (a mnohé jiné) pocity můžete při čtení jejích povídek sami zakusit. Tak jako my.

Ale tohle se nedělá! #Alenkadoporučuje

Důvody, proč by se mi chování Ellie, hlavní hrdinky povídky Chramst, nemělo líbit:

• kousat do lidí není normální
• snít o tom, jak koušete do lidského masa, je zvrhlé
• mít k tomu všemu sympatie je divné

Ellie odmala ráda kousala ostatní děti. Líbilo se jí to. Jak ale časem zjistila, ve společnosti takové chování není akceptovatelné. „Rozdíl mezi dětmi a dospělými spočívá v tom, že dospělí si uvědomují následky svých činů, a Ellie jakožto dospělá chápala, že pokud chce mít na nájem a zdravotní pojištění, nemůže pobíhat po kanceláři a kousat do lidí.“

Přesto o tom i nadále snila, obzvlášť od chvíle, kdy se v kanceláři objevil Corey Allen. A nenechte se mýlit, nešlo o nějaké laškovné zakousnutí. Ellie si představovala mnohem větší a hlubší ránu… Ale snažila se ovládnout, napsala si dokonce seznam důvodů, proč by Coreyho Allena neměla pokousat — podobný, jaký jsem si sestavila já. A jak to celé dopadlo? To vám neprozradím, nechci vás totiž o ten šťavnatý čtenářský zážitek připravit. Nabídnu ale ještě jednu větu z téže povídky: „Problém s dospělostí možná tkví v tom, že příliš opatrnicky zvažujeme důsledky svých činů a nakonec kvůli tomu opovrhujeme vlastním životem.“

Pohádka na dobrou (?) noc #Aničkadoporučuje

„Žila jednou jedna princezna…“ Takový začátek u povídky vydané v roce 2019 úplně nečekáte. Povídka Zrcadlo, kýbl a stará stehenní kost vypráví o princezně, která se zamilovala do svého vlastního odrazu. Ani během pěti let se nedokázala rozhodnout pro žádného ze zástupů nápadníků, protože ani jeden dostatečně nevyčníval, přestože vedle mnohých si dokázala představit zbytek svého života. Sebestřednost, kterou ale princezně nikdo nemůže mít za zlé, a až narkotická sebeláska, jejíž následky ji samotnou doslova ničí — to jsou vlastnosti, které se Roupenianové podařilo vykreslit tak, až vám z toho běhá mráz po zádech. A jakou v tom hraje roli kýbl a stará stehenní kost, musíte zjistit sami.

Okouzlen #Vojtadoporučuje

Nemusíš se bát je příběhem o kouzlení a splněných přáních uzpůsobeným moderní době. Na velmi malém prostoru krátké povídky se autorce úspěšně daří prozkoumávat temná zákoutí mysli obyčejného člověka. Hrdinka tohoto příběhu podle návodu záhadného svazku objeveného v knihovně se zábavně vykresleným skepticismem vykouzlí svého ideálního muže, kterého vězní v magickém kruhu ve sklepě. Sama sebe překvapí tím, co pro ni tento ideál znamená. Zaujala mě upřímnost, s jakou se autorka staví k tomu, jak nedůležitá je absence osobnosti pro přitažlivost. Nabízí se provokativní myšlenka, že prázdnota je naopak vnímána pozitivně — zbývá tak víc místa pro naše vlastní představy.

Muž je však pro hrdinku nejen zdrojem uvědomění si vlastních tužeb, ale především zdrojem ve zcela fyzickém smyslu — potřebuje jej totiž pro další kouzla. Autorka si tak pomocí symbolismu pohrává s nestydatým nápadem, že ideální partner je pouhým zdrojem k naplnění vlastních sobeckých přání. Zdrojem, který nemůže odejít.

V duchu poučky, že s jídlem roste chuť, sledujeme, jak mnoho je v zásadě hodná osoba ochotná obětovat pro splnění svých přání, obzvlášť pokud jde o oběti, které musí přinést někdo jiný. Jako milovník černého humoru oceňuji vtip, s jakým autorka líčí schopnost inteligentního člověka manipulovat svým vlastním přesvědčením a ospravedlnit si své jednání podle toho, co je v jeho vlastním zájmu.

Kdo si hraje, nezlobí? #Hostdoporučuje

Každý z nás si mezi povídkami Kristen Roupenianové našel svého favorita. Jeden příběh ale „zamával“ s námi se všemi, a o ten se tu s vámi ještě podělíme. Vypráví o rozvedené matce a její desetileté dceři Tilly, která se najednou z outsidera mezi kamarádkami vyšvihla na vůdkyni skupiny. Vymyslela totiž podivnou hru s ještě prapodivnějším názvem, sardinky. A na její narozeninové oslavě si ji všichni zahrají. Kamarádky i jejich matky, táta i jeho přítelkyně… Ať chtějí, nebo ne. Ale ještě předtím Tilly sfoukne svíčky na narozeninovém dortu a bude si něco přát — „něco ošklivýho“…

Jak vidíte, přání Kristen Roupenianové se plní. Čtení nás občas sunulo pryč z komfortní zóny a někteří z nás z té země ještě nevstali.

Víc z obsahu ale neprozradíme, jen dodáme, že ve sbírce Ty víš, že to chceš se nachází ještě dalších osm povídek. Nepochybujeme, že téma či žánr si v nich najdete podle svého vkusu. A je nanejvýš pravděpodobné, že dokonce objevíte něco nového a nečekaného. V nás tato knížka s lidskou kůží na obálce a s velkým růžovým vykřičníkem uprostřed zanechala dost materiálu k přemýšlení.

A která povídka nejvíc zaujala vás?