Fenomén korejské vlny a hojivá literatura z Asie

Dnes se iniciála „K-“ používá pro další a další oblasti, které souvisejí s jihokorejskou kulturou či životním stylem a které se podařily Korejské republice „vyvézt“ do světa. Korejská vláda totiž hallju od počátku vědomě podporuje jako nástroj tzv. měkké síly (soft power) coby klíčový prvek exportní ekonomiky. A tak se běžně můžeme setkat s termínem K-food, K-beauty, K-hiking a v neposlední řadě též K-literature či K-books.  

Korejské knihy českým čtenářům

Skutečnost, že má Korea zájem na tom, aby se korejské knihy dostaly i k českému čtenáři, potvrzuje i fakt, že v loňském roce uspořádala jihokorejská vládní agentura KPIPA (Korea Publication Industry Promotion Agency) v Praze akci K-Book Business Market, na kterou dorazily více než dvě desítky předních korejských nakladatelství a agentur a jejímž cílem byla podpora exportu korejské literatury a navázání kontaktů s českými nakladateli.
Na tomto miniveletrhu byl samozřejmě prezentován jen střípek toho, co se dá na bohatém korejském knižním trhu najít, ale i tak si mohli návštěvníci prolistovat ukázky ze širokého spektra žánrů od beletrie přes komiksy, literaturu pro děti a mládež až po populárně-naučné knihy zaměřené na osobní rozvoj a korejský životní styl.

Hojivá literatura jako reakce na uspěchaný život

Jedním z populárních beletristických žánrů v Koreji je tzv. hojivá literatura (healing fiction). Tento žánr vznikl ve východní Asii jako přímá reakce na extrémně vyčerpávající, rychlý a na výkon zaměřený život v moderní společnosti a místo velkých dramat nabízí čtenáři útěchu, zpomalení, vlídnost a pocit bezpečí.

Děj se typicky odehrává na malých, útulných místech, kde se zpomaluje čas, jako jsou zapadlá knihkupectví, malé kavárny, prádelny, obchůdky. Hlavními postavami bývají vyhořelí lidé, zničení samotou či společenským tlakem, kteří opouštějí svůj dosavadní život a hledají nový směr. Místo obřích konfliktů a dramatických zvratů dochází ke sdílení drobných radostí a starostí.

Vítejte v podivuhodné večerce

A právě do tohoto žánru spadá i beletristické dílo Podivuhodná večerka jihokorejského autora Kim Hojona, které právě přichází na pulty českých knihkupectví. Jedná se o hřejivou knihu plnou náhodných a neobyčejných setkání, v níž je skrze osobní příběhy postav nabídnut výstižný sociologický vhled. Drobné osobní tragédie, rodinné karamboly či pracovní vyhoření jednotlivých aktérů nejsou nijak přemrštěné, právě v jejich všedním smutku a autenticitě se věrně odrážejí reálné bolesti a tlaky dnešní jihokorejské společnosti.

Korejština vs. čeština

Co se týče procesu překládání z korejštiny do tak odlišného jazyka, jako je čeština, musí se překladatel vyrovnávat s řadou problémů vzájemné ekvivalence. Komplikací je zaprvé typologická vzdálenost obou jazyků.

Kvůli ní si překladatel musí poradit se značně odlišnou větnou strukturou, a navíc řadu informací, které je v češtině nutné vyjádřit (např. jmenný rod, číslo ad.), rekonstruovat z kontextu. Naopak řada nuancí, které vyjadřuje korejština (např. rozdíly v perspektivě, resp. vztahu mezi účastníky hovoru, které jsou dány jejím bohatým honorifikačním systémem), se v češtině ztrácí.

Co překládat a co ne?

Dalším překladatelským oříškem bývají kulturně specifické výrazy a jazykové formy, pro které čeština nemá ekvivalent (např. názvy jídel, pojmenování sociologických jevů jako hjo = ctnost oddanosti k rodičům apod.). Vždy je nutné rozhodnout, zda jít cestou zdomácnění a hledat český ekvivalent či opis, nebo dopřát čtenáři cizokrajnější zážitek a zvolit cestu zcizení, výraz pouze transkribovat a případně jej opatřit vysvětlivkou. Často se při překládání používá kombinace obou cest a doufám, že se to při překladu Podivuhodné večerky alespoň trochu podařilo.  

Článek napsala Štěpánka Horáková, překladatelka knihy Podivuhodná večerka.