- Rok vydání 1998
- Počet stran 116
- ISBN 80-86055-28-0
- Překlad František Ryčl
- Díl 6
Georg Heym patřil k nejnadanějším představitelům německého literárního expresionismu. Tak jako mnozí jeho druzi odmítá otcovskou autoritu i banální existenci úředníka (nepřipomíná vám to něco?), a ve svém díle proto programově rozvrací tradiční představy o kráse. V jeho poezii se sráží virtuózní využití klasických veršových forem s naprosto novým, výbušným a šokujícím obsahem. Příroda nezná harmonii, ale jen chaos; pod vlivem francouzských prokletých básníků dává často slovo provokující estetice zla. Hlavními motivy jsou průmyslové město, agonie a především temnoty pohlcující svět.
Pro sbírku sedmi povídek, nazvané podle nejdelší z nich Zloděj (Der Dieb, 1911) platí vše, co bylo řečeno o jeho poezii. Tématy jsou nejčastěji konflikty jedince se světem či zápas člověka s démonem smrti. Hrdiny jsou nezřídka lidé vyšinutí, vyvrženci, vrazi. Do jejich postav koncentruje autor všechno zlo a zášť, kterými se staví proti nepřátelskému a lhostejnému světu. jeho postavy nejsou politováníhodnými oběťmi nelidského světa, jsou jeho odpornými odpadky, deriváty hnusu a nenávisti. Heym však není jen autorem studeného, šklebivého děsu, zná soucit, touhu po lepším životě, po smysluplné lásce. Jak groteskně tragická je potom jeho smrt utonutím při bruslení na řece Havole: bylo mu 25 let.
Tato knížka není snadnou rekreační četbou, ale berme ji jako malou plátku jedné z větví moderní prózy.
Expresionismus, první z velkých avantgardních hnutí počátku XX. století, měl u nás smůlu: nikdy nebyl jaksi „v módě“ a větší ohlas získal až ve své postkulminační fázi. Přesto ovlivnil i některé české tvůrce, jejichž význam dnes roste; ukazuje se, že tito kdysi outsideři vůbec nestáli mimo hlavní vývojové proudy: Weiner, Klíma, Josef Čapek, částečně Deml, Reynek. Je proto na místě, aby se stránky edice Chiméra otevřely i jednomu z jejich předchůdců. Přestože tato rozsahem nevelká knížka vznikla již na samém počátku století, patří mezi ty stále živé, překlenující přelomy epoch a estetických kánonů. Potvrzuje kontinuitu literárního vývoje, životodárný význam okrajových žánrů, nabízí vědomí řádu věcí a pozitivní déjŕ vu. Odtud i její klasicizující výtvarné řešení.
Ukázka
„Tu se obou zbývajících hasičů zmocnila panika, nechali jak mrtvého, tak i šílence ležet na zemi, a co nejrychleji se snažili dostat ven na vzduch. Vrhli se do mraku dýmu a ten je zcela zahalil. Nemohli však najít cestu, odhodili přilby, aby lépe viděli, běželi zase zpět, proběhli kolem starce, na druhou stranu, přeskakovali ohnivé trosky, zase zpátky, znovu kolem starce, a právě když se hnali kolem něj, zaslechli, krajně zoufalí, za sebou šílencův hlasitý smích.
Plameny se jich zmocnily. Hasiči se snažili bojovat proti nim holýma rukama, stále běžíce, stále bijíce kolem sebe, najednou se oba proměnili v hořící sloupy, ještě jednou se rozběhli zpátky, ale tam teď byla stěna z hořících prken, doprava, ale tam je zeď, nelze dál a oni křičí, buší škvařícíma se rukama do kamenů, nic, nic, oheň jim sžírá vlasy, lebku, plameny jim rvou oči z hlavy, jsou slepí, nevidí již, oheň jim hlodá obličej, maso po kusech odlétá z rukou, ale ještě ve smrti buší zuhelnatělé pahýly pěstí proti zdi.“
„Tvorba Georga Heyma, autora, který v pětadvaceti letech zemřel pod ledem řeky Havoly v Berlíně, není rozsáhlá, přesto však zapůsobila na další vývoj německy psané expresionistické literatury, a to především svou obrazností a jazykem. Kaskády slov se slévají do originálních, mnohdy barokně experimentálních obrazů a umocňují účinek drastických scén z duševních i fyzických muk šílenců, nemocných, vězňů a vyděděnců společnosti. Překladatel František Ryčl dokázal tento jazykový příval adekvátně zprostředkovat českému čtenáři a doplnit tak portrét autora u nás dosud známého svou poezií. V krátkém doslovu Ryčl charakterizuje Heymovy povídky na pozadí jeho básní a stručně se zmiňuje o recepci německých expresionistů v dějinách české literatury. K polemice však přímo vybízí nešťastná formulace o jen sporadickém vlivu expresionismu na českou literaturu „vesměs u literárních „outsiderů“ (sic!), když v bezprostředně následující větě jsou uvedena jména českých expresionistů jako Richard Weiner, Ladislav Klíma, Jakub Deml a další. Celkový silný dojem z pěkně vypravené knížky uvedené několika informativními řádky o autorovi ještě znásobují ilustrace Pavla Preissnera. Edice Chiméra tak učinila další chvályhodný krok na knižní trh.“
– Ivana Vízdalová
-
-
Ukázka
„Tu se obou zbývajících hasičů zmocnila panika, nechali jak mrtvého, tak i šílence ležet na zemi, a co nejrychleji se snažili dostat ven na vzduch. Vrhli se do mraku dýmu a ten je zcela zahalil. Nemohli však najít cestu, odhodili přilby, aby lépe viděli, běželi zase zpět, proběhli kolem starce, na druhou stranu, přeskakovali ohnivé trosky, zase zpátky, znovu kolem starce, a právě když se hnali kolem něj, zaslechli, krajně zoufalí, za sebou šílencův hlasitý smích.
Plameny se jich zmocnily. Hasiči se snažili bojovat proti nim holýma rukama, stále běžíce, stále bijíce kolem sebe, najednou se oba proměnili v hořící sloupy, ještě jednou se rozběhli zpátky, ale tam teď byla stěna z hořících prken, doprava, ale tam je zeď, nelze dál a oni křičí, buší škvařícíma se rukama do kamenů, nic, nic, oheň jim sžírá vlasy, lebku, plameny jim rvou oči z hlavy, jsou slepí, nevidí již, oheň jim hlodá obličej, maso po kusech odlétá z rukou, ale ještě ve smrti buší zuhelnatělé pahýly pěstí proti zdi.“
„Tvorba Georga Heyma, autora, který v pětadvaceti letech zemřel pod ledem řeky Havoly v Berlíně, není rozsáhlá, přesto však zapůsobila na další vývoj německy psané expresionistické literatury, a to především svou obrazností a jazykem. Kaskády slov se slévají do originálních, mnohdy barokně experimentálních obrazů a umocňují účinek drastických scén z duševních i fyzických muk šílenců, nemocných, vězňů a vyděděnců společnosti. Překladatel František Ryčl dokázal tento jazykový příval adekvátně zprostředkovat českému čtenáři a doplnit tak portrét autora u nás dosud známého svou poezií. V krátkém doslovu Ryčl charakterizuje Heymovy povídky na pozadí jeho básní a stručně se zmiňuje o recepci německých expresionistů v dějinách české literatury. K polemice však přímo vybízí nešťastná formulace o jen sporadickém vlivu expresionismu na českou literaturu „vesměs u literárních „outsiderů“ (sic!), když v bezprostředně následující větě jsou uvedena jména českých expresionistů jako Richard Weiner, Ladislav Klíma, Jakub Deml a další. Celkový silný dojem z pěkně vypravené knížky uvedené několika informativními řádky o autorovi ještě znásobují ilustrace Pavla Preissnera. Edice Chiméra tak učinila další chvályhodný krok na knižní trh.“
– Ivana Vízdalová -
-
Zalistujte si
Hlídací pes
Budeme Vás informovat o vydání knihy odesláním e-mailu na Vaší adresu.
O vydání knihy Vás již e-mailem nebudeme informovat.
Omlouváme se, ale tato kniha je v tuto chvíli nedostupná. Její dostupnost však můžete znovu hlídat.