Viktorie Hanišová
Viktorie Hanišová žije v Praze, kde působí jako učitelka jazyků, spisovatelka a překladatelka. Překládá z němčiny a angličtiny, především současnou beletrii, literaturu faktu a humanitně zaměřené odborné texty. Do češtiny převedla mimo jiné romány Dörte Hansenové (Starý kraj a Polední hodina; oboje Host, 2016 a 2019), Philippa Winklera (Chuligán; Host, 2017), Sachu Batthyanyho (A co to má co dělat se mnou?; Host, 2016), Eliase Hirschla (Stovka černých šicích strojů; Portál, 2018), Caroline Wahlové (22 bazénů a Síla větru 17; oboje Host, 2024 a 2025) či Daniela Glattauera (Ve vlaku; Host 2025). Z angličtiny přeložila knihy Dívka, žena, jiné (Bernardine Evaristová; Host, 2020), Holka se sílícím hlasem (Abi Daré; Host, 2021) a Posledníček (Maria Reva; Host, v přípravě). Vedle současné prózy se věnuje i překladům non-fiction: Úsvit všeho (David Graeber a David Wengrow; Jan Melvil, 2024), Tekuté zlo (Zygmunt Bauman a Leonidas Donskis; Pulchra, 2018), Sitopie (Carolyn Steelová; Host, 2022), a také avantgardních textů, například děl Richarda Huelsenbecka, Melchiora Vischera, Wilhelma Jensena a Sigmunda Freuda. Přeložila i nový výbor z díla Egona Erwina Kische.
Za překlad románu Chuligán získala tvůrčí ocenění Ceny Josefa Jungmanna. Za překlad románu Džinové Fatmy Aydemirové (Host, 2024) obdržela mimořádné tvůrčí ocenění Ceny Josefa Jungmanna. Ve své překladatelské práci se zajímá o jazykovou mnohovrstevnatost, kulturní přesahy i hledání přirozeného českého výrazu pro rozmanité autorské hlasy. Ve volném čase ráda čte a s proměnlivými úspěchy hubí ostružiny.
