Útulná fantastika dovolí člověku zpomalit
Fantastika představuje téměř nekonečnou krajinu příběhů, které mohou být jak únikem před realitou, tak její vystupňovanou kritikou, kde není nouze o velké bitvy, nelehké morální volby a odvěké zápolení dobra a zla. Ale někdy prostě chceme, abychom se cítili dobře. A právě takové knihy můžeme číst díky stále oblíbenějšímu žánru cozy fantasy.
Do této oblasti můžeme zařadit romány, které bychom klidně mohli označit za terapeutické. Na první pohled se může zdát, že v těch příbězích nejde o mnoho, kouzlo zde spočívá v každodennosti fantaskního světa. Napětí a drama ustupuje ve prospěch atmosféry a hlavně postav, které hledají své místo ve světě, rodinu či sebe sama. A to je koneckonců jádrem všech dobrých vyprávění a možná právě proto nachází tohle kouzlo v neklidné době stále více nadšených čtenářů a čtenářek.
První stopu těchto hřejivých fantastických knih v Hostu představuje paradoxně sci-fi, které si spojujeme spíše s chladným vesmírem — ale všechny knihy Becky Chambersové v sobě mají něco, díky čemuž nalézáme vzájemné porozumění a ty lepší lidské stránky. Ať už to byla série Poutníci, novela S pokorou a nadějí nebo dvojice krátkých románů Mnišstvo a robot, vždy se nám spolu s nezapomenutelnými postavami dostalo poselství o tom, jak bychom jako lidé mohli být lepší.
Ale žánr, tak jak si ho převážně představujeme v plné kráse, ukázala série o dryádoložce Emily Wildové, která se už stačila stát světovou senzací i mezinárodním bestsellerem. A právem, protože Heather Fawcettová stvořila v Encyklopedii víl i Mapě Jinozemí krásný a tak trochu odlehčený příběh, v němž se mísí pohádkové motivy s akademickým prostředím. A propojuje zde fantaskní svět víl s přírodovědeckým výzkumem těchto nadpřirozených stvoření, ale také akademickou rivalitu, romanci a samozřejmě i notnou dávku humoru a dobrodružství. Všichni snílci s hloubavou myslí, kteří se dokážou nadchnout pro trochu tajemna, si tak přijdou na své.
Žhavou novinkou a tipem je pak Věštkyně drobných osudů. Vycházející hvězda žánru Julie Leongová tu vypráví o věštkyni Tao, která putuje po království, předpovídá lidem drobné osudy a zároveň se tak trochu vyhýbá své minulosti a hledá svou novou rodinu. A když jednoho dne potká žoldnéře, bývalého zloděje a také pekařku a společně se vydávají pátrat po ztraceném dítěti jednoho z nich, zjišťuje, že budoucnost si možná také může vybrat sama. Zkrátka velká emoční jízda a příklad, jak léčivé mohou být zdánlivě malé příběhy.
Ani domácí tvorba ale nezůstává žánrem útulné fantasy nedotčená. Michaela Merglová se sice proslavila jako autorka hrdinské fantasy, kde není nouze o magii a bitvy, ale ve svém novém románu dokazuje, že rozhodně nechce kráčet pouze vyšlapanou cestou. Příští zastávka sice pojednává o neradostných věcech, přesto je to kniha jemně vtipná a plná absurdních situací. Jelikož tato komorní podoba fantastiky v našich krajích příliš nevychází, působí jako velké osvěžení, které přijde vhod jak pravověrným čtenářům cozy fantasy, tak i těm, kdo hledají melancholickou pauzu.
Nesmíme zapomenout ani na ty nejmenší, kteří si také zaslouží svou dávku optimismu a porozumění, a právě pro ty jsou tu komiksové knihy o čajových dracích od K. O’Neill. Jak Spolek čajových draků, tak i Slavnost čajových draků dokážou díky jednoduché, ale podmanivé kresbě vyprávět příběh o přátelství a síle vůle, který si získá srdce i nás dospělých. Protože taková upřímnost je někdy víc než spletitost a starosti světa, kde lístky čaje nerostou na dračích parůžcích.
A možná že právě v tom, že bychom se měli více dívat kolem sebe a myslet na štěstí druhých i své vlastní, spočívá podstata toho, proč je nám s cozy fantasy tak dobře. Vzít do ruky knihu, teplý čaj a třeba i skořicového šneka je totiž to nejmenší, co pro sebe můžeme udělat.
