Tajemství, nástrahy a hry Zlaté grai: 5 důvodů, proč sérii neminout
Román Polibek Maintré, který v těchto dnech vyšel, završuje fantasy tetralogii Zlatá grai, jíž se Kristina M. Waagnerová výrazně zapsala do srdcí a paměti českých fanoušků fantastiky. Ale přesto nezaškodí připomenout si, proč se vyplatí naskočit na vlnu i teď, nebo právě proto, že je série kompletní a my si ji můžeme poprvé užít na jeden zátah.
1. Nejednoznačné postavy
Žádný dobrý román by nefungoval bez zajímavých postav a Kristině M. Waagnerové se podařilo vdechnout život nejednoznačným postavám, které chybují jako skuteční lidé. Ať už jde o andělské jorrei, temné sarrei, zdánlivě barbarské lidi nebo tajemné grai, všichni sledují své cíle a snaží se urvat si místo na světě. A mezi všechny tyto bytosti je hozena Isarell, která se má stát zbraní v rukou šílené královny divoženek. Ale to, zda se vzepře osudu, nebo ho bude následovat, je otázkou, kterou bude třeba zodpovědět mnohokrát.
2. Promyšlený svět
Podobně originální a promyšlený je i samotný svět Zlaté grai, který autorka budovala sedmnáct let. Aithra představuje nelítostné místo, kde je těžké najít lidskost a soucit, ale když pak ze stránek prosvitnou, je to jako přesně mířený úder do hrudi. Magie živlů a krystalů padlých hvězd tady tvoří systém, který skýtá mnohé nástrahy a nic v něm není zadarmo. Díky tomu můžeme sledovat, jak volby, které se zdají logické, končí neúspěchy, a naopak zoufalství a šílenství mohou být odměněny.
3. Nepředvídatelnost
A právě nepředvídatelnost je jednou ze základních stavebních kamenů všech čtyř knih. V žádné chvíli si nemůžeme být jisti, kam nás Waagnerová společně se svými postavami zavedou. Když už se zdá, že jsme šachovou partii prohlédli, zjišťujeme, že se hraje úplně jiná hra. Je tedy nezbytné na tuto hru přistoupit, nechat se unášet rytmem výcviku a přijmout, že velká odhalení přicházejí skrytě v tu nejméně očekávanou chvíli.
4. Témata
Samozřejmě dojde i na draky, ale v podobě, jakou často nevídáme, a cesta k nim není přímá… ostatně jako žádná z cest ve Zlaté grai. Mohlo by se zdát, že jde o čistě akční fantasy, protože soubojů a bitev se napříč všemi knihami objevuje požehnaně, ale jádro celého příběhu spočívá jinde. Sérií prostupují témata hledání vlastní identity, fanatismu, slepé víry či vzepření se starým pořádkům a vytvářejí tak komplexní obraz společnosti, jež není připravená na ty, kteří vystupují z řady a liší se od ostatních, jako je tomu právě v případě Arachné Isarell.
5. Čtenářský zážitek
Jistě by se dalo říct, že jde o ságu pro všechny, kteří mají v oblibě epickou fantasy s morálně šedými postavami, ale je třeba přiznat, že Zlatá grai od čtenářů vyžaduje pozornost a přemýšlení. Jestliže vstoupíte do knih takto otevřeně, energie se vám vrátí v silném emočním a dobrodružném zážitku, jakého se nám dostává u těch nejlepších fantasy z domácí i zahraniční scény. Srovnání s knihami Anthonyho Ryana nebo Petry Stehlíkové rozhodně nepadala nadarmo, ale před námi leží důkaz, že Kristina M. Waagnerová je dostatečné svébytná na to, aby psala svůj vlastní příběh.
