S bestsellerovým Ewaldem Arenzem o postavách a vůních z románu Velké léto
Také patříte k těm, kdo propadli Starým odrůdám německého spisovatele Ewalda Arenze? Pak se můžete radovat — v českých knihkupectvích nově najdete také jeho román Velké léto. Zatímco Staré odrůdy vyprávějí silný příběh křehkého přátelství dvou zraněných žen, vonící vinicemi a starými hrušněmi, Velké léto je kouzelnou vzpomínkou na první lásku z plovárny a voní po perníčcích. Obě knihy, jež se v Německu staly bestsellery, vyšly v českém překladu Terezy Jůzové.
Jste nejenom jedním z nejoblíbenějších současných německých autorů, ale také učitelem. Učíte s radostí? A na co kladete při výuce důraz?
Práce učitele mě pořád ještě baví — kontakt s žáky mě jistým způsobem uzemňuje. Při výuce mi přirozeně jde také o mé předměty, ovšem hlavní jsou pro mě hodnoty, které chci žákům předat. Hodnoty a pak samozřejmě nějaké ty vědomosti o světě. Nejvíc mě na tom všem baví hovory s žáky.
Vypravěč a zároveň hlavní postava Velkého léta Frieder ve škole zrovna dvakrát nevyniká. Jak se dařilo v lavici vám? Známky jste prý — stejně jako Frieder — neměl nejlepší…
Je to tak, ve škole jsem měl potíže. Pátou třídu jsem si zopakoval dobrovolně, v deváté jsem, stejně jako můj Frieder, propadl a musel se učit na opravné zkoušky u svého dědy, který byl velice přísný. Zkoušku z matematiky a francouzštiny jsem sice zvládl, ale v desáté třídě jsem propadl hned z pěti předmětů: z matematiky, latiny, angličtiny, francouzštiny a fyziky. Angličtinu dnes učím…
Teď jste povzbudil hodně rodičů včetně mě, díky! Také Frieder, kterému je nějakých šestnáct, s latinou a matematikou bojuje. Má před sebou prázdniny, ale místo na rodinné dovolené je má strávit — stejně jako tenkrát vy — učením pod taktovkou přísného dědy. Odpoledne má naštěstí volno, a tak se z obávaného léta stane léto, které ho navždy změní. Zažil jste vy sám takové léto?
Takové jako Frieder úplně ne, nicméně dvě tři zásadní léta jsem v tom věku zažil — v mé knize se slévají do jednoho. Někoho jako Beate jsem ale tehdy nepotkal. 😉
Beate je dívka, do které se Frieder to léto bezhlavě zamiluje. Čtenáři s ním a jeho partou zažijí lásku se vším všudy, sílu přátelství i příkoří. To však není všechno — vaše knížka je plná letních zvuků a vůní. Kterou z těch vůní máte nejraději?
Samozřejmě vůni perníčků v létě! Norimberk je město perníčků a s pečením se tam začíná už v létě. Pokud tuto vůni ucítíte v horký letní den, nikdy na ni nezapomenete.
Ve Friederově životě hrají velkou roli rodina a přátelé. Výjimečné místo pak zaujímá babička. Vy se v rozhovorech netajíte tím, že románovou babičku Nanu inspirovala vaše skutečná babička. Obě za sebou mají pohnutou minulost a obě se staly inspirací pro své vnuky. Můžete nám svou babičku trochu představit?
Babička pocházela z Gdaňsku, své dvě děti (mimo jiné mou matku) porodila za války a na konci války musela uprchnout. Zkušenost s útěkem silně poznamenala jak ji, tak mou matku. Miloval jsem na ní, že brala vážně mé první literární pokusy. Ilustrovala tehdy mou první básnickou sbírku, kterou jsem sepsal tak v sedmnácti, technikou psaligrafie (siluety vystřihované z papíru, pozn. redakce). Tuto spolupráci vnímám jako začátek našeho vztahu — i toho uměleckého —, který trval celý život.
Velké léto se odehrává na začátku osmdesátých let. Téma rozděleného Německa a tehdejší nálady se v románu objevují okrajově. Do jaké míry jste vy sám tehdy řešil napjatou atmosféru a to, co se odehrává za zdí?
Velmi. Neustálé vyhrožování světu nukleární katastrofou, rozdělení Německa a komplikace, když jsme chtěli třeba jen do Berlína — to všechno jsme intenzivně vnímali. Účastnili jsme se demonstrací proti umístění jaderných zbraní v SRN a byli jsme politicky dost angažovaní. A zároveň dost frustrovaní, protože se zdálo, že rozdělení světa je definitivní. Nikdo z nás by tehdy nevěřil tomu, že za devět let zeď padne.
**V květnu proběhla německými médii zpráva, že by se Velké léto mohlo dočkat filmové adaptace. Vypadá to nadějně?
K tomu můžu říct jen tolik: režisér Marcus Rosenmüller se za mnou chystá na podzim do Norimberku, aby se podíval na románová místa a načerpal inspiraci…
Ještě něco mi vrtá hlavou. Prohlížím si vaše fotky a vidím gentlemana ze začátku dvacátého století. Jak k tomu došlo, že jste se našel zrovna v tomto módním stylu?
Občas už ani sám nevím, proč se mi tak zalíbil. Obleky jsem nosil už v sedmnácti osmnácti. Fascinovala mě Casablanca, filmy ze třicátých a čtyřicátých let. Chtěl jsem na sebe trochu upozornit a být u toho elegantní.
Je léto a vy máte jako učitel prázdniny. Co děláte jako spisovatel? Odpočíváte, anebo píšete?
Občas musím někomu poskytnout rozhovor. 😊 Ale po většinu času píšu. Léto je jediným obdobím, kdy můžu každý den pracovat na svých knihách a nikdo mě u toho neruší. A dost si to užívám.
