Kanálová témata děti přitahují

Ireno, v Hostu ti právě vychází knížka pro děti Nedráždi bráchu bosou nohou. Rodinné a sourozenecké vztahy dostávají v karanténě dost zabrat. Ty jsi tušila, co nás čeká? To jsme nejspíš netušili nikdo. A tím víc nás to asi všechny semlelo — zvláště matky, na nás to doléhá asi nejvíc, že. Vybalancovat péči o děti, domácnost, vaření a ty věčné svačinky (kolikrát už jste dneska zase slyšeli tu strašnou větu „mami, já mám hlad“?) a do toho se snažit o nějakou pracovní seberealizaci, to je dost psycho i normálně. Ale teď, když jsou zavřené i školy a přibyla k tomu ještě distanční výuka, navíc s dětmi nelze nic moc podnikat, protože je všechno zavřené a venku začíná být hnusně, je to opravdu už dost na hraně možností.

Ty jsi teď doma se třemi dětmi, drnkají ti na nervy jako na kytaru? S dětmi jsem doma prakticky nonstop už od března a na nervy mi drnkají neustále — ale zas mám spoustu inspirace pro tvorbu! Jaro a léto jsme trávili na chalupě, bylo hezky, jezdili za námi kamarádi, byly to vlastně takové fajn prázdniny, i když delší než normálně. Když mi tam děti drnkaly na nervy, vyhnala jsem je ven. To jde ve městě realizovat hůř, takže trávím odpoledne rozklepaná zimou na lavičkách v parcích a na hřištích, zatímco děti běhají a ječí kolem — ale pořád lepší, než když běhají a ječí doma, že jo… Jak zvládáte online výuku? Máme dvojčata ve třetí třídě a skvělou paní učitelku, přesto toho za dopoledne moc neudělám a spíš jim průběžně asistuju. Jediná moje výhoda je v tom, že jak jsou dva, tak spolu často soupeří o to, kdo něco udělá první — nevýhoda je, že pak vždycky někdo prohraje a je zase oheň na střeše…

Dokážeš se přitom soustředit i na práci? Vůbec. Zvládám drobnější věci jako tento rozhovor, copywriterské záležitosti související s mou prací v neziskovce Dobrý start nebo další drobné texty. Ale mám plnou hlavu nápadů na nové knížky, jednu docela obsáhlou přepisuju a další rozepisuju, další vymýšlím, před sebou mám ještě napsání objednané povídky a nějakou scenáristickou práci. Ale na to všechno se potřebuju soustředit, udržet v hlavě celou knížku je těžké a s tím ječením a bitkami v pozadí to moc nejde. Otevření škol vyhlížím s velkou nedočkavostí.

A co otevření knihkupectví? To samozřejmě taky. Momentálně je jedinou naší možností propagovat knížku na sociálních sítích. Máme Facebook i Instagram knížky @nedrazdibrachubosounohou, spravuju to sama, dělala jsem to tak už u své předchozí knížky i u jiných svých aktivit. Sociální sítě mě jako propagační nástroj moc baví a baví mě tam komunikovat i se čtenáři. Takže kdybyste se chtěli na něco zeptat, víte kde.

V tvé první knížce pro děti Červené klubíčko vystupují tvoje dvojčata Mia a Max. Jaké to pro ně je, vidět se v knížce? Já bych byla nadšená, kdybych byla hrdinkou knížky, ale třeba to prožívají jinak. Ano, samozřejmě jsou nadšení. Na veřejných workshopech ke knížce si dost užívali pozornost ostatních dětí. I tady je ale mrzení — nejmladší syn Marko v žádné knížce ještě není a dost tím trpí. Budu to muset napravit…

Dočká se i on své vlastní knížky? Jednu z těch rozepsaných knížek mám o bratrancích Markovi a Theovi. Zažijou v ní detektivní pátrání po tajemném trpaslíkovi, pracovní název je Skutek utek!. Ale jestli mě syn bude moc štvát, tak ho v knížce přejmenuju!

Mají i Jirka a Mimoň z druhé knížky nějaké reálné předobrazy? Moje děti si samozřejmě myslí, že jsou jejich předobrazy ony — je pravda, že vztah mých dvou synů mě inspiroval, koho by ty každodenní dvacetičtyřhodinové vzájemné konflikty neinspirovaly. I když naše babičky nemají akvárko, ve kterém by děti mohly děsit rybičky klepáním, a do záchodu zatím naše děti kupodivu taky nespadly (i když bych jim to někdy přála!).

Mě by ještě zajímalo, jak to bylo s tebou, když jsi byla malá. Byla jsi nemožná malá ségra, nebo naopak chytrolín, co v šesti spolkl všechnu moudrost světa? Mám o rok mladší sestru, tak to by asi řekla spíš ona. Já si o sobě myslím, že jsem byla tiché, hodné dítě, které si sedělo u stolu a kreslilo, pomáhalo rodičům a neprudilo.

Co říkáš na ilustrace, představovala sis to takhle, když jsi knížku psala? Z ilustrací jsem nadšená. U své první knížky Červené klubíčko jsem sama nakladatelství navrhla ilustrátorku, se kterou už se dlouho známe a přátelíme, tak jsem se trochu bála, jak to bude fungovat, když mi nakladatelství někoho „přidělí“. Ale z ilustrací Zuzany Suwi Čupové jsem fakt unesená, mají takový retro nádech a to mě moc baví, navíc jsou velmi vtipné a pozvedají knížku na úplně jinou úroveň. Krom různých úkolů je tam spousta skrytých hravých drobností, které můžou čtenáři objevovat, a doufám, že díky nim budou knížku číst a prohlížet pořád dokola. 😃 V knížce Nedráždi bráchu bosou nohou spadnou kluci do záchodu a prolézají odpadními trubkami. Děti „kanálová“ témata zbožňují, nebála ses ale, jak se bude prodávat knížka se záchodovou mísou na obálce? Knížky přece jen kupují rodiče a často přitom mají lehce didaktický přístup. Jenže rodiče zároveň vědí, jak moc „kanálová témata“, jak jsi to kulantně nazvala, děti přitahují. Chtěla jsem, aby hrdinové zažili nějaké pořádné dobrodružství. A vlastně se to trochu hodí i teď do doby lockdownu. Trávíme většinu času doma, tak si holt to dobrodružství musíme vytvořit tam — a když už máte prozkoumaný zbytek domu či bytu, tak se hodí i kanalizační trubky. 😃

Máme to brát jako metaforu: Když jsi v prů… švihu, drž se svých nejbližších? Rozhodně. Ostatně momentálně nám ani nic jiného nezbývá…

A zásadní otázka nakonec: rajskou, nebo koprovku? Koprovku! S vajíčkem! A vy?