Autorka podcastu Host mezi řádky: Překvapilo mě, kolik práce dá natočit jeden jediný díl
Před Vánoci jsme zveřejnili první epizodu pětidílné série hostovského podcastu Host mezi řádky. Kde se vzal nápad natočit podcast? Proč by si ho čtenáři měli poslechnout? A kdo za tím vším stojí? „Když jsem před rokem nastupovala jako nová píáristka, ptala jsem se na podcast, a poté co se ukázalo, že v Hostu není, jsem se rozhodla, že bude,“ vzpomíná autorka a moderátorka podcastu Klára Kubíčková.
Ty jsi s představou natočit podcast do Hosta už přišla, je to tak?
No jo, spíš mě udivovalo, že takové nakladatelství jako Host podcast nemá, protože je tolik věcí, o kterých je možné v souvislosti s nakladatelskou prací a hosťáckými autory mluvit! Nejprve jsem podcast dost nesměle navrhla, protože jsem věděla, že bez zkušeností s natáčením si na sebe upleteme bič. Ale povedlo se, nápad prošel konstruktivním připomínkováním a po roce je to tu.
**Proč by si lidé měli v záplavě jiných podcastů pustit zrovna ten náš? **
Od začátku jsem věděla, že nechceme nekonečný seriál o nových knihách, ale že chceme sdílet se čtenáři procesy, které jsou za knihami, mezi řádky. Jak se z rukopisu stane bestseller? Které kroky se musejí udělat, aby si kniha našla čtenáře? Jaké jsou souvislosti mezi českým knižním trhem a jinými zeměmi? Proč se u nás něco „chytlo“ a něco ne? Jaké kouzlo má překlad a jak se vyvíjejí různé žánry? Těch otázek, které mě napadají, je asi tisíc, takže kdybych je mohla položit všechny, nakonec by to asi i nekonečný seriál byl…
Co tě na tvorbě a natáčení nejvíc překvapilo?
Překvapilo mě hodně věcí: kolik práce dá natočit jeden jediný díl. Že ve sluchátkách je slyšet každé polknutí a že fakt nesmím během natáčení nervózně ťukat nohou do stolu. Že nejsem jediná, kdo je nervózní, když mu dají před pusu mikrofon… Jsem opravdu vděčná všem kolegům a kolegyním, kteří se na natáčení podíleli, ať už technicky, nebo obsahově, protože slyšet jsem tam sice já, ale ani zdaleka to není jen moje práce.
Prozradíš nějakou vtipnou historku z natáčení?
Vtipných historek by bylo víc, ale řeknu tu o vraždách od asi nejserióznějšího hosta, který naproti mně u mikrofonu seděl. Ředitel nakladatelství Tomáš Reichel je mimo jiné velký fanda a znalec detektivek. To on „objevil“ pro český trh Stiega Larssona a jeho Milénium, respektive vyslyšel tip od překladatele Zbyňka Černíka a koupil práva na vydání knihy, která u nás rozjela vlnu severských detektivek, a vlastně tak navždy změnil český trh s knihami.
Mluvíme, žonglujeme s čísly, vysvětlujeme fenomény, argumentujeme daty, prostě debata na úrovni. A v jedné z těch moudrých vět Tomáš znenadání povídá: „Ve Švédsku je ten knižní trh srovnatelný s českým, mají dokonce podobně velkou populaci čtenářů, jen s tím rozdílem, že je tam mnohem víc tma, takže za poklidnou fasádou a čistými chodníky pak za těch dlouhých večerů víc čtou a vraždí.“
No a já jsem vybuchla smíchy ve chvíli, kdy ještě znělo slovo vraždí, protože jsem absolutně žádný vtípek nečekala, a bylo jasné, že ten můj smích se nebude dát odstřihnout, že jsem ten jeho vtip prostě zkazila. A tak jsme pana ředitele nutili říct to znovu a znovu a ještě jednou, což už samozřejmě nevycházelo tak vtipně…
