Světlohry

„Nechtěl bych ale, aby to vypadalo, že básnířka nabízí jen depresivní „holobytí“ a protiklady typu volnost – klec nebo strach – nestrach, kde často ani nevíme, co je co. Světlohry jsou také a možná především o „lehkosti“ bytí, o letech, která nekončí pády, ale skutečnou volností a přirozeným dotykem s Bohem, nejsou jen výkřikem o ztrátách pevné půdy pod nohama, ale také oslavou země, chválou prosté chůze, při které „pojednou (v protisměru?)/ minem stvoření světa“. Není důvod, ,,aby byla voda v jezeře špinavá a neprůhledná, ale je mnoho důkazů, že je tomu naopak. Potíž je jen v tom, že takovéto pozitivní vyznění a poznání není nijak automatické a přímočaré, že si prostě musíme prožít každý svoje a naučit se rozlišovat – například „nečasí“ od „bezčasí“, slova a věci podstatné od nepodstatných…“ 

- Vladimír Píša 

Recenze: Píša, Vladimír, Tisíc podstatných jmen, Tvar 20. 3. 1997