Pan Twardowski

„Z citlivě prožívané dvojdomosti, kterou jakoby neuzavřeně a s očekáváním příštího zachycuje Trojakova prvotina, se i v mytologicky laděném Panu Twardowském vynořuje především demlovský smutek, zalitý světlem a andělskou krásou. Také proto vzbuzuje druhá kniha dojem, že spíše než co jiného znamená pokračování a završení knihy první – třebaže zápas o její konec trval dva roky a snad otevřel cestu k jiné tvůrčí metodě, k jinému básnickému tvaru, o nějž se Trojak bude možná napříště pokoušet. Ta pak bude sbírkou velmi důležitou, protože teprve prozradí, zda se autor sám svou tvorbou proměňuje, usiluje v ní o něco svébytně celistvého. Nebo zkrátka: řekne nám, jestli Bogdan Trojak jednou bude básníkem.“
– Dana Packová 

„Cenným přínosem Trojakovy nové sbírky je obtížně popsatelný jazykový plán, pohrávající si s blízkostmi mezi slovy a s kombinacemi ustálených slovních spojení („Co je to za noc, kdy se všechno mění/ v motouzy, které vážou tě jak klest/ nošenou praskavě na babím přihrbení?“). Srovnávat lze – v souvislosti s Polskem a polskou literaturou, k níž se autor často hlásí a ze které také překládá – například s lingvistickou poezií Ryszarda Krynického, intelektuálními verši Stanislawa Barańczaka nebo také s Vladimírem Holanem.“
– Dalibor Dobiáš  

Cena Jiřího Ortena 1998