Příběhy temnot v české literatuře XIX. a XX. století

Po úspěšné antologii Čeští prokletí básníci přicházíme s dalším edičním projektem Ivana Slavíka. Tentokrát se jedná o soubor povídek českých spisovatelů 19. a 20. století, které spojuje fenomén záhadnosti a tajemnosti. 

Tajemný příběh je svébytný literární žánr, ani detektivka, ani horror, který je velmi oblíbený jak mezi čtenáři, tak i autory. Naše antologie přináší čtivá dílka jak spisovatelů nejznámějších (K. H. Mácha, A. Jirásek, J. Neruda, L. Klíma, J. Durych, J. Deml, I. Diviš), tak i téměř zapomenutých (V. R. Kramerius, J. Opolský, F. X. Svoboda ad.)  

Ponořenost v pološeru dohadů a tušení, nedopovězenost, neukončenost. Vyprávění vytéká jako ponorná řeka z temnoty neznáma, chvíli se třpytí před našima očima a zase zmizí. Co bylo předtím a co potom, zůstává utajeno. 

S kolika tajemstvími se setkáváme ve skutečném životě? S událostmi, z nichž jsme spatřili jen část, které jsme neměli čas a možnost sledovat dál – náš vlastní život zůstává nedokončenou kapitolou, dokud nezemřeme. A možná, že jsme také narazili na nějakou tu Čapkovu Šlépěj, lámali si hlavu Weinerovou Prázdnou židlí nebo nás volal neznámý Hlas v telefonu. 

Jsou události, jejichž pohnutky se nám nedaří do důsledků odkrýt, a jsou také jisté nálady, prostředí, chvíle, které samy o sobě vytvářejí tajemnou atmosféru: deštivý mlhavý den, rozplývavé kontury věcí v šeru, v mlze, v soumraku; ticho a samota lesa o polednách, před bouřkou; vánice, skučení větru za okny, matný svit lampy a sálání tepla v místnosti – ten protiklad bezpečí zde a nejistoty, nepohody tam… 

Tajemno je neodmyslitelnou součástí naší pozemské existence, a proto tajemné, záhadné příběhy vždy přitahovaly autory, stejně jako byly a jsou vděčně přijímány čtenáři. Nechtěli jsme sestavovat literárněhistorickou čítanku, ale představit čtenáři nejlepší ukázky žánru, a tím vlastně i hodnotné ukázky vyprávěčského umění vůbec.