Malinka

Rozhlíží se kolem — ostatní se skvěle baví, smějí se, tleskají a vůbec nepřemýšlejí nad svými životy, tak je to vtáhne. Malce se to ale nedaří, jí se to nelíbí, ona by to pojala jinak. Kdyby třeba vzala prak a rozstřílela hrnky s nápisy Pro štěstí a Nejlepší babička, to by bylo panečku vtipné. Nebo by se mohla začít plazit vojenským stylem — to by měsíc před porodem bylo k popukání —, vzít z parapetu konvičku s dobře odstátou vodou na zalévání květin a nalít ji do šuplíku s kartotékou klientů odboru sociální péče. To ano, to by také zatleskala, ale tohle… Asi je na to hloupá, raději odejde. 

Malka sešla do přízemí budovy úřadu a posadila se vysíleně na židli v hale. Kdyby se tehdy rodiče před definitivním osvojením přejmenovali na Nezjištěnovy, tak ona se nemusela zase přejmenovávat. A křestní jí mohli dát třebas… no třebas Adopce. To je skoro jako Adina. Adopce Nezjištěnová. Nebo případně Nikduška Nezjištěnová. Eventuálně Bahno Nezjištěnová. Velmi trefně by se dalo použít i Hovno Nezjištěnová, ale to by na matrice asi neprošlo. Otevřela šanon, našla nějaký nepodstatný papír, který tam byl navíc, a začala na něj čmárat divoké obrazce. Do toho zamyšleně napsala Milena Nezjištěno.
– ukázka z knihy