Chirurg

„Každou novou knihou se styl Petry Dvořákové stává zralejším. Témata poutavějšími. Není proto divu, že ji čtenáři svým zájmem řadí spolu s Alenou Mornštajnovou či Petrou Soukupovou k nejvyhledávanějším současným českým autorkám.“
– František Cinger, Novinky 

„Pisatelka používá nečesaný, chlapský, až machistický jazyk. V líčení vztahů intimních i pracovních volí neiluzorní pohled, aniž by chtěla nemocniční prostředí a zdravotnický personál dehonestovat.“
– Josef Chuchma, Respekt 

„Tak to zavřem, ne?“ uvažuju nahlas.
„Co jinýho?“ říká Havlát. „Ukáže se na histologii.“
Zatímco šijeme, obíhačka chystá formaldehyd, do kterýho se tkáň naloží a odešle do labiny. Andrea sice podává šití, ale pořád obhlíží ten kus tkáně.
„Andreo, jedeme,“ hukne na ni Havlát, když vidí, jak jí váznou ruce.
„Pane doktore, víte, co se mi zdá? Jako by v tom byly nitky,“ pootočí útvarem.
„Jaký nitky?“ hrne se k tomu hned Vincz.
Čumíme na to znova, pak Havlát vezme skalpel a zkusí do toho říznout. Skrz naskrz mřížkatá struktura. A jsme doma!
„No fakt, zapomenutej tampon z nějaký předchozí operace,“ koukám na Havláta.
Ještě do toho pro jistotu dvakrát řízne, ale není pochyb.
— ukázka z knihy