Jak čtyřlístkoví Zuzka a Špunťa přišli na svět?

Tomáš Prokůpek, autor scénáře, je známým odborníkem na historii československého komiksu. Jeho znalosti a láska k příběhům vyprávěným obrazem vykrystalizovaly v nápad na vlastní sérii o holčičce Zuzce, která s pomocí zázračného předmětu navštěvuje známé i zapomenuté obrázkové seriály.  

V roce 2012 vznikl na podnět výtvarnice Jarmily Marešové, která hledala námět na komiks do Čtyřlístku, scénář úvodní epizody. V ní se autor rozhodl seznámit Zuzku se psíkem Punťou, populárním kresleným hrdinou z přelomu třicátých a čtyřicátých let. Ačkoli ze spolupráce s Jarmilou Marešovou tehdy nakonec sešlo, Tomáš Prokůpek pokračoval v hledání výtvarníka, až si nakonec scénář skvěle sedl se smyslem pro humor i výtvarným stylem Jana Pomykače.

Punťa se mezitím proměnil ve Špunťu a dokončený první díl nové série pak vyšel ve Čtyřlístku v únoru 2024. Od té doby cestuje Zuzka a Špunťa s použitím kouzelného bublifuku do země komiksů. Pokaždé navštíví nový svět inspirovaný některou ze starších československých sérií.

Tomáš Prokůpek dokáže skvěle vystihnout charakteristiky původních sérií a vysloveně si užívá vymýšlení vhodných zápletek a spolu s ilustrátorem Janem Pomykačem se nebojí popustit uzdu fantazii. Co by tak Zuzka se Špunťou mohli zažít, kdyby se dostali do světa Malého Vinnetoua? Nebo k Panu Pipovi?

Epizody jsou vtipné, hravé a děti baví, i když jejich historické předlohy neznají. A dospělý, který řadu navštívených světů zná ze svého dětství, může vzpomínat a těšit se z více či méně skrytých odkazů.

Zajímá vás, na které komiksy Zuzka a Špunťa odkazuje?

Přečtěte si úryvek z knižního doslovu autora Tomáše Prokůpka. A to by v tom byl čert, abychom vás na knihu nenalákali!

Psík Punťa, předobraz našeho Špunti, má poměrně komplikovaný rodokmen. Původně se jmenoval Comfy a jeho příhody ve třicátých letech vymýšlela a kreslila americká autorka Grace Gebbie Draytonová. Comfyho dobrodružství se zalíbila redakci českého časopisu List paní a dívek, a tak v tomto týdeníku začala v roce 1934 vycházet v dětské rubrice. Reakce malých čtenářů byly nadšené, a redakce usoudila, že se jí vyplatí, když si na nové epizody najme české tvůrce. U jejich psaní se střídala Marie Voříšková, Julie Kaublová, Blanka Svačinová a další. Kreslení dostal na starosti René Klapač a občas za něj zaskakovala Hermína Týrlová, později slavná režisérka animovaných filmů. Úspěch série byl takový, že v roce 1935 vznikl stejnojmenný komiksový časopis Punťa. Časopis vycházel až do roku 1942, kdy musel na nátlak německých okupantů skončit.

Díl Zálusk na luskouny je variací na sérii Kapitán Ani Muk loví v Africe. Tento komiks v letech 1934 až 1935 psal a kreslil Ondřej Sekora pro časopis Pestrý týden. Sekora byl vynikající výtvarník a zároveň scenárista se spoustou vtipných nápadů, nicméně Ani Mukovy příhody odrážely dobový pohled na divoká zvířata i Afričany, který už je dnes zastaralý. Proto se z původně kladného hrdiny stal padouch, jenž dostane za vyučenou.

V epizodě Katovský duch se dočkaly vlastní příběhové pocty Rychlé šípy. Tento slavný komiks vymysleli v roce 1938 scenárista Jaroslav Foglar a kreslíř Jan Fischer a začali ho publikovat v týdeníku Mladý hlasatel. V něm vycházel do roku 1941, kdy byl časopis zastaven nacisty. Rychlé šípy ale měly na rozdíl od Punti nebo Kulihráška štěstí, že se k nim jejich autoři mohli po druhé světové válce vrátit. Jejich nová dobrodružství otiskoval nejprve časopis Junák a poté Vpřed. V roce 1948 však byly Rychlé šípy zakázány znovu, tentokrát komunisty. Potřetí se směly za čtenáři vydat v roce 1966, a dokonce vycházely v časopise nesoucím jméno této chlapecké party. Jejich nová dobrodružství začal kreslit Marko Čermák, protože Jan Fischer mezitím zemřel. Když ale komunistický režim na začátku sedmdesátých let znovu zesílil tlak na společnost, bylo publikování Rychlých šípů zakázáno potřetí. Teprve od sametové revoluce v roce 1989 může komiks vycházet bez omezení. A protože se tři z pěti hlavních hrdinů této série jmenují Jarka, Jindra a Rychlonožka, vysloveně se nabízelo udělat z klukovské pětice holčičí Rychlé šipky.

Část Ukradený kalumet se hlásí ke komiksu Malý Vinnetou, který pro časopis Ohníček v letech 1965 až 1969 připravoval Karel Franta. Relativně svobodný konec šedesátých let byl obdobím, kdy se do zdejších knihkupectví i biografů vrátily indiánské příběhy Karla Maye, a Frantova série je milou a vtipnou poctou této dobrodružné klasice. V našem příběhu jsme sáhli po Vinnetouově sestře Nšo-či z původních Mayových románů a zkusili domyslet, jaké příhody by v dětství mohla prožívat. Zároveň bylo zábavné zapojit do příběhu co nejvíc motivů, které se tradičně objevují ve westernech — nechybí proto mučednický kůl, bizon, dostavník, šerif ani saloon.

Další inspirace najdete v knize Zuzka a Špunťa v zemi komiksů.