S R. F. Kuangovou chcete jít i do pekla
Do knihkupectví se dostává zatím poslední román R. F. Kuangové, kterým je dark academia Katabáze. Stojí za to si tedy připomenout, čím si tato čínsko-americká autorka vysloužila zástupy fanoušků i nadšení literární kritiky.
Pokud sledujeme ohlasy na knihy R. F. Kuangové, je zřejmé, že patří mezi nejvýraznější mladé hlasy současné světové literatury — a rozhodně nejde o autorku, kterou by bylo možné snadno zařadit do jedné škatulky. Její romány sice mají kořeny ve fantasy, ale nesou v sobě také výrazný společenský přesah a stylovou rozmanitost. Právě to z ní činí spisovatelku, kterou má smysl číst nejen pro příběh samotný, ale i pro otázky, které klade.
Jedním z hlavních důvodů, proč se na každou novou knihu R. F. Kuangové těšit, je její schopnost pracovat s dějinami i mytologií a přetvářet je do podoby, která je čtenářsky přístupná, ale zároveň intelektuálně provokativní. V trilogii Maková válka propojila prvky epické fantasy s inspirací v čínské historii a ukázala brutalitu války bez příkras, v románu Babylon zase rozebrala vztah jazyka, moci a kolonialismu tak přesvědčivě, že kniha rezonovala daleko za hranicemi žánru. Stejně tak ve společenském románu Nažluto dokázala s ironií odkrýt stinné stránky knižního průmyslu.
-
- Kuangová ale není autorkou, která by opakovala jednou osvědčený vzorec. Každá její nová kniha představuje posun — tematický, stylistický i myšlenkový. Stále nepřestává překvapovat tím, jak pojímá žánry — její nejnovější román Katabáze má na první pohled nejblíže k Babylonu, jelikož nás opět čeká fantasy z akademického prostředí. Zároveň v něm ale najdeme daleko víc humoru a absurdity.
Katabáze (což je termín označující sestup do podsvětí) už svým názvem naznačuje, že půjde o příběh hlubší, temnější a možná i osobnější než autorčiny předchozí romány. Je to kniha o studiu na prestižních univerzitách a soupeření o tituly a postavení — to je ale pouze základní východisko románu, v němž se s hlavní hrdinkou Alice vydáváme na výpravu do pekla, které je plné logických paradoxů a proměnlivých představ o jeho mytologii a fungování.
Zatímco její dřívější romány často pracovaly s kolektivními traumaty a systémy moci, Katabáze naznačuje posun k individuálnímu prožívání a existenciálním dilematům. Kuangová zde má prostor propojit své silné stránky: historickou i literární erudici, cit pro jazyk, a především schopnost vykreslit komplexní postavy. Čtení o akademické rivalitě a vzájemné přitažlivosti se tak stává dialogem — s historií, se společností i se sebou samým.
Díky tomu dostáváme do rukou dobrodružný román, který se nebojí být sarkastický, ale i plný citu. Ostatně, emocionální jádro Katabáze představuje otázka: „Co uděláte, když se vzdáte všeho, abyste dosáhli jediného cíle — a zjistíte, že to za tu cenu možná nestojí a už to nechcete?“
Jak byste se tváří v tvář peklu rozhodli vy?
