Na kafe s překladatelkou: Petra Hesová
Dnes vám představujeme překladatelku, která do češtiny převedla nejen sérii se Sebastianem Bergmanem od Hjortha a Rosenfeldta, ale také zajímavé non-fiction tituly jako Vyhlaďte všechny ty netvory od Svena Lindqvista nebo Autistky od Clary Törnvallové (už teď se můžete těšit na autorčinu příští knihu, tentokrát určenou dětem).
Petra Hesová (1985) vystudovala anglistiku—amerikanistiku v kombinaci se švédštinou na FF UK v Praze. Oběma jazyky je obklopena i nadále a téměř neustále — ať už jako jazyková lektorka, překladatelka, nebo autorka písňových textů. Je na volné noze a pendluje mezi pražským Žižkovem a šumavským lesem.
Jaký je váš nejoblíbenější povzbuzovák při překládání?
U mě vede zelený čaj, v kombinaci s blížícím se termínem odevzdání je to překvapivě efektivní záležitost. A občas (když už fakt nemůžu, a přitom musím) si jdu na deset patnáct minut zazpívat a zahrát na kytaru. Mozek se okysličí, přepne na trochu jinou vlnu a po chvíli můžu občerstvená pokračovat. No a přiznávám, že někdy se u překladu povzbuzuju a nahlas chválím, jak mi to hezky jde, že už zbývá jen kousek a zase budu moct mezi lidi 🙂.
Co vám překládání dalo a co vám vzalo?
Vzalo mi téměř veškerý volný čas (a pocit, že něco jako volný čas vůbec existuje). Taky mě bohužel připravilo o chuť číst si jen tak pro radost.
Ale dalo mi toho hodně, například spoustu naprosto obskurních znalostí o zbraních, výrobě bomb, zametání forenzních důkazů po vraždě a podobně.
Navíc se díky překládání setkávám se zajímavými lidmi, ať už při rešerších, nebo na besedách se spisovateli. Čerstvě jsem tak měla možnost popovídat si se star skandinávské krimi Larsem Keplerem a dodnes vzpomínám třeba i na setkání s bývalým příslušníkem speciálních jednotek, který mi s kamennou tváří líčil, jak správně „vyčistit“ objekt od nepřátel a jak prostřelit balistickou vestu. Seděla jsem vedle něj s vykulenýma očima a notýskem na klíně a nikdy v životě mi moje překladatelské problémy nepřipadaly malichernější.
Máte nějakou vtipnou historku o spolupráci s redaktorem? Co se vám při překladu nejvíc nepovedlo?
Nepovedlo se toho samozřejmě spoustu — hlavně zpočátku. S mým prvním překladem měla redaktorka opravdu hodně práce, což mi taky tehdy celkem bez obalu řekla. Já jsem okamžitě zaujala stanovisko, že „tohle nemám zapotřebí“, a měla jsem sto chutí rovnou s celým překládáním seknout (což jsem zase uraženě sdělila já jí). Naštěstí jsem to pak rozdýchala, ješitnost odložila stranou a naučila se to dělat pořádně.
Na čem zrovna pracujete?
Brzy mě čeká volné pokračování Autistek od Clary Törnvallové. Kniha se bude jmenovat Normální lidé a je to svého druhu příručka pro člověka na spektru s návodem, jak porozumět neurotypikům. Těším se na to, protože už u prvního dílu jsem měla pocit, že převádím do češtiny dílo, které opravdu může někomu pomoct. Měla jsem to štěstí být u toho, když za autorkou loni na podzim po besedě v Praze přišlo několik lidí s PAS a sdíleli s ní svůj příběh. A vidět tu nefalšovanou radost ze vzájemného porozumění… na to nikdy nezapomenu.
Jaký překlad z Hosta doporučujete?
Manifest za tmu od Johana Eklöfa v naprosto skvělém překladu Lindy Kaprové.
