A co marketéři, mají si kde hrát?
Být social ninja nebo marketing superhero v nějakém lovebrandu je dream job spousty mladých lidí. Stačí najít práci v tom správném startupu a ocitnete se ve světě barevných kanceláří, bonbonů a skákacích míčů. Po obědě si zdřímnete v hamace a pak zkonzultujete své marketingové nápady s plyšovým medvědem (představujícím zákazníka).
Jestli je to ale opravdu taková zábava, jak by se mohlo na první pohled zdát, odkrývá v knize na Na odpis novinář Dan Lyons. Vtipně poukazuje na paralelu mezi startupovou kulturou a Montessori školkami.
Recenze v magazínu Newsweek upozorňuje, že se při čtení této knihy budete smát nahlas. Mohu potvrdit. Nejen já, ale i spolucestující v jedenáctce, kteří se mnou jezdili v době, kdy jsem text četla. Byla jsem na Lyonsův kritický pohled natolik zvědavá, že jsem si knihu přečetla, ještě než vyšla. V marketingu se pohybuju pár let a je to fajn práce. Ale jako každý obor trpí několika neduhy. Tušila jsem, že mezi marketéry v Silicon Valley a v Brně bude nějaký rozdíl. Jenže mentální nastavení i strategie některých lidí pracujících ve startupech (a potažmo i marketingových agenturách) jsou až překvapivě podobné. Po přečtení sdílím dojmy s dalšími lidmi z oboru. Potvrzují, že se při čtení bavili. Ale zároveň jim tak trošku běhal mráz po zádech…
Dan Lyons totiž neklouže pouze po povrchu, ale odhaluje ekonomické zákulisí nejúspěšnějších startupů a poukazuje i na to, že je možné zbohatnout na prodeji podílů ve společnostech, které se nikdy nedostaly do zisku. Po přečtení se tak cítím mírně chytřejší (přece jen jsem toho tolik o venture kapitálu ani softwarových startupech nevěděla), pobavenější (je to vážně sranda) a frustrovanější (jak se taková věc může stát?).
Knihu bych doporučila skoro všem. Marketéři se zřejmě stejně jako já pobaví nad neduhy, které už stihly prosáknout i do malého českého startupového rybníčku. Ostatním bude Lyons vtipným průvodcem po kuloárech startupové kultury.
