V knize Zvíře, nadzvíře autor zkoumá historii těchto jedinečných tvorů, mimořádného stáda čistokrevných koní, kteří byli zpočátku vyšlechtěni jako osobní koně rakouského císaře. Podle rodokmenů z plemenných knih autor rekonstruuje příběh čtyř generací císařských koní, kteří přežili pád habsburské říše, dvě světové války i šílené rasové experimenty, které na nich prováděli Hitler, Stalin a Ceauşescu.

Avšak to, co začíná jako pohádka, postupně se stává kronikou hledání rasové čistoty. Westerman provází čtenáře po celé Evropě, od císařských stájí a hřebčínů až po kontroverzní genetické laboratoře současnosti, a klade naléhavou otázku: Jsou-li chovatelé zvířat tak úspěšní genetičtí inženýři, proč pokusy o dokonalou lidskou rasu vždycky končí tragédií?

Kniha Zvíře, nadzvíře, která jedinečně a strhujícím způsobem propojuje historické vyprávění a cestopis, je moderní bajkou, v níž čistokrevný kůň nakonec odhalí vady a nedokonalosti člověka.

Co říkají lipicáni o evropských dějinách

Darwin a jeho vývojová teorie, otázky genetiky a rasy, etnické konflikty, vztah člověka ke zvířatům… Co mají tato témata společného? Odpověď je překvapivá: koně, přesněji řečeno lipicána.

Kniha nizozemského spisovatele Franka Westermana Zvíře, nadzvíře se zabývá historií tajemných lipicánů a zároveň dějinami Evropy. Autorův zájem se odvíjí od setkání s lipicánem Conversanem Primulou v jízdárně De Tarpan u Assenu, kam Westerman v dětství docházel. Snaží se vystopovat osudy tohoto koně a jeho předků a přitom rozplétá fascinující historii chovu jednoho plemene na pozadí milníků evropských dějin.

Westerman se v této knize vydává na cesty, objevuje netušené souvislosti, setkává se s nejrůznějšími lidmi, kteří příběh obohacují a větví. Kniha tak kombinuje fakta s autorovými osobními zážitky z dětství i z období, kdy ke svému textu shromažďoval materiál.

Počet stran	327
ISBN	978-80-7294-686-0

Autor knihy

Frank Westerman

(nar. 1964) studoval tropickou agronomii na zemědělské univerzitě ve Wageningenu. Od roku 1992 působil jako korespondent deníku de Volkskrant v Bělehradě. Své zkušenosti zpracoval v knižní prvotině Most přes Taru (1994). V roce 1995 se mu podařilo proniknout do enklávy Srebrenica, o čemž napsal knihu Nejčernější scénář (1995). Westerman rovněž strávil několik let jako novinář v Moskvě a výsledkem tohoto pobytu je kniha Inženýři duší (2002), v níž analyzuje stalinismus. Zatím největší úspěch zaznamenal knihou El Negro (2004; česky Pistorius & Olšanská, 2007), v níž se zamýšlí nad kořeny rasismu a evropského pocitu nadřazenosti, jak se projevuje při poskytování tzv. rozvojové pomoci. Za tuto knihu obdržel významnou cenu Zlatá sova, vlámskou literární cenu knihkupců. V knize Ararat (2007), která byla přeložena do patnácti jazyků a v roce 2010 přinesla autorovi nominaci na cenu Ryszarda Kapuścińského, řeší svůj vztah k víře a cestu od přísně protestantské výchovy v rodině k hledání vlastního postoje.

Více o autorovi