Zde trapno existovat

Poštovné zdarma od 600 Kč
280 Kč
Běžná cena: 329 Kč
Tato kniha momentálně není k zakoupení.
  • Rok vydání 2008
  • Počet stran 398
  • ISBN 978-80-7294-248-0

Bohuslav Brouk (1912-1978) svou individualitou a myšlenkovou subverzí vyčníval po celý svůj život - z jeho literární činnosti jsou přitom známy především prvorepublikové články a publikace. Oproti tomu svazek, který právě držíte v rukou, představuje Broukovu tvorbu vzniklou během let 1948-1978 - toto období strávil Brouk v exilu, do něhož byl nucen se uchýlit po únorových událostech v roce 1948. Jedná se o díla - včetně korespondence - v drtivé většině veřejnosti doposud neznámá, která, jak ve své studii dokládá Vladimír Papoušek, mimo jiné „při vší své torzovitosti a rozpornosti [...] zůstávají dokladem jednoho z nejautentičtějších příběhů lidské samoty a prázdnoty dvacátého století". 

Celý popis

Není nad svobodu a rovnost! Jistě alespoň pro toho, kdo si libuje ve sprostotě, nevkusu a jiných neukázněných projevech lidové přirozenosti. S demokracií, s rovnostářstvím je to podobné jako s nudismem. Proč bychom se měli stydět za nahotu? Která róba je vkusnější než krásné lidské tělo? Ale kdo má opravdu krásné tělo? Kdyby všichni lidé chodili nazí, nechtěl byste asi už nikdy vyjít na ulici, kde by v záplavě hnusně nebo alespoň komicky působících těl zanikla sebekrásnější těla. Přiznejme si, kdo má zadnici opravdu vhodnou pro veřejné vystoupení? Je jisté, že jen málokdo má tělo nepohoršující naše estetické a erotické smysly, a z toho důvodu je jistě nerozumné doporučovat, aby všichni lidé chodili nazí, aby se všichni lidé oddávali nudismu. A právě tak je nesmyslné hlásat ideu rovnoprávnosti, demokracie a svobody, poněvadž ještě méně lidí má ducha neurážejícího nejzákladnější pravidla logiky a vkusu. Většina lidí jsou blbečci, duševní kreténi, a v zbývající hrstce lidí zavládají pak ještě značné rozdíly v míře jejich kultivovanosti. Jaký je to pak nesmysl, usilovat o jejich zrovnoprávnění? Proč má mít stejné hlasovací právo imbecil, nestoudný politikář, negramota a politicky kultivovaný člověk? Kdyby mrzáctví ducha bylo neméně zjevné a nepřezíratelné jako neforemnost těla, byli by jistě demokraté pokládáni za nejztřeštěnější sektu na světě, za větší blázny a nemravy než nudisté. Demokracie je politický nudismus a je škoda, že uplyne ještě mnoho vody, než se to pozná a než se uzná, že posaditi v čelo vlády všeliké kancelářské generály, obchodníky galanterním zbožím nebo truhlářské tovaryše je mnohem nechutnější a osudnější než nechat promenovat po plážích nahé stokilové baby.
Bohuslav Brouk, O svobodě a demokracii, 1951 

  • Není nad svobodu a rovnost! Jistě alespoň pro toho, kdo si libuje ve sprostotě, nevkusu a jiných neukázněných projevech lidové přirozenosti. S demokracií, s rovnostářstvím je to podobné jako s nudismem. Proč bychom se měli stydět za nahotu? Která róba je vkusnější než krásné lidské tělo? Ale kdo má opravdu krásné tělo? Kdyby všichni lidé chodili nazí, nechtěl byste asi už nikdy vyjít na ulici, kde by v záplavě hnusně nebo alespoň komicky působících těl zanikla sebekrásnější těla. Přiznejme si, kdo má zadnici opravdu vhodnou pro veřejné vystoupení? Je jisté, že jen málokdo má tělo nepohoršující naše estetické a erotické smysly, a z toho důvodu je jistě nerozumné doporučovat, aby všichni lidé chodili nazí, aby se všichni lidé oddávali nudismu. A právě tak je nesmyslné hlásat ideu rovnoprávnosti, demokracie a svobody, poněvadž ještě méně lidí má ducha neurážejícího nejzákladnější pravidla logiky a vkusu. Většina lidí jsou blbečci, duševní kreténi, a v zbývající hrstce lidí zavládají pak ještě značné rozdíly v míře jejich kultivovanosti. Jaký je to pak nesmysl, usilovat o jejich zrovnoprávnění? Proč má mít stejné hlasovací právo imbecil, nestoudný politikář, negramota a politicky kultivovaný člověk? Kdyby mrzáctví ducha bylo neméně zjevné a nepřezíratelné jako neforemnost těla, byli by jistě demokraté pokládáni za nejztřeštěnější sektu na světě, za větší blázny a nemravy než nudisté. Demokracie je politický nudismus a je škoda, že uplyne ještě mnoho vody, než se to pozná a než se uzná, že posaditi v čelo vlády všeliké kancelářské generály, obchodníky galanterním zbožím nebo truhlářské tovaryše je mnohem nechutnější a osudnější než nechat promenovat po plážích nahé stokilové baby.
    Bohuslav Brouk, O svobodě a demokracii, 1951 

  • Bohuslav Brouk

    legendární postava, bouřlivák a enfant terrible československé avantgardy a bohémy třicátých a čtyřicátých let, se narodil 19. listopadu 1912 v Praze. Po absolvování obchodní akademie a gymnázia se zapsal ke studiu medicíny na Univerzitě Karlově, později studoval tamtéž na přírodovědecké a filozofické fakultě (doktoráty 1937 a 1946). Od počátku třicátých let patřil do okruhu umělecké avantgardy, stal se popularizátorem psychoanalýzy, čímž korespondoval se zájmem o podvědomí a sexualitu ze strany surrealistů - navíc se snažil Freudovo učení a surrealistické úsilí o osvobození individua propojit se sociálním rozměrem marxismu. Nicméně důsledně prosazoval, a sám také teoreticky a prakticky zastával, naprosté odloučení vědy a umění od jakýchkoliv ideologických dogmat. V roce 1934 se stal zakládajícím členem Surrealistické skupiny v ČSR, jejíž programový leták vydává vlastním nákladem. Během Protektorátu Čechy a Morava pracoval v Bílé labuti jako estetický poradce. V poválečném období publikoval komunistickou ideologii a praxi brilantně odhalující příspěvky, za něž byl komunisty ostře napadán. Po únoru 1948 je vyloučen ze Syndikátu českých spisovatelů, utíká za hranice, kde se po přechodném pobytu v německém utečeneckém táboře dostává do Paříže, Melbourne a nakonec do Londýna - tam působí jako pedagog na dvou polytechnikách. Umírá opuštěn 19. ledna 1978. 

    Své provokativní, sarkasmem, skepticismem a demys-tifikacemi společenských (pseudo)hodnot, konvencí a morálky nabité texty publikoval od třicátých let, když debutoval v ReDu a Tvorbě; postupně se příspěvky objevily například ve Zvěrokruhu, Erotické revui (mj. proslulý esej Onanie jakožto světový názor), Listu pro sociologii a psychologii, Českém životě, Nových prúdoch v súčasnom živote nebo ve sbornících Ani labuť ani Lůna (pobuřující úvaha Máchův kult) a Surrealismus (oba 1936), doslovem o pornofilii doprovází významný text Jindřicha Štyrského Emilie přichází ke mně ve snu (1933). Uveřejňuje řadu publikací s širokou tematikou, často vydávaných jako soukromé tisky - například Autosexualismus a psycherotismus (1935), O smrti, lásce a žárlivosti (1936), Patologie životní zdatnosti (1937), Manželství - sanatorium pro méněcenné (1937), Stoupa života (1938), O funkcích práce a osobitosti (1938), Jazyková komika (1941), Lidé a věci (1947) či Plants Consumed by Man (1975). 

    Více
  • Poštovné zdarma u objednávek nad 599 Kč
  • Ušetříte 15 %
  • Knihy vydáváme už 20 let

Hlídací pes

Budeme Vás informovat o vydání knihy odesláním e-mailu na Vaší adresu.

O vydání knihy Vás již e-mailem nebudeme informovat.

Omlouváme se, ale tato kniha je v tuto chvíli nedostupná. Její dostupnost však můžete znovu hlídat.

Teď už vám neuteče ani řádek.

Co se děje v naší redakci i jaké knihy připravujeme, najdete v pravidelném souhrnu ve své e-mailové schránce.

Váš e-mail byl úspěšně přihlášen k odběru. Nezapomeňte adresu potvrdit.

Přihlásit se

Správa účtu

Přehled objednávek Změna osobních údajů Změna hesla
Odhlásit se