Některé nevinnosti světa
Cestovat nalehko jen s báglem, motat se po lese, fotit vážky, potkávat lidi, žít…
Kalendář se převalil do pozdních devadesátek, táhne mu na sedmadvacet, na bradě má kokosové mléko, nad hlavou pralesní velikány a před sebou moře. V Indonésii roku 1996 začíná série více i méně divokých cest Dana Bárty. A taky jeho kniha, v níž se vrací na místa, která během téměř třiceti let proměnila jeho svět. Tohle ovšem není autobiografie známého zpěváka, není to cestopis ani vážkařská studie. Anebo klidně od všeho trochu, jak kdo chce. A třeba i ta slavná autofikce to může být. Bárta svým osobitým poeticko-ironickým stylem zachycuje svět, kde je možné kdeco — kde mají náčelníci ruce omotané zlatými řetězy a v nich iPhony, kde vám namíchají povzbuzovák, který vás na mnoho hodin vystřelí z bot, kde je třeba uplatit taxikáře čímkoli, co najdete v kapse, kde se vaří polévka z akvarijních rybiček, kde ještě divoce a svobodně žijí tvorové všech barev, velikostí a tvarů a kde přírodovědci dávají dobrou noc; svět, který je ještě tak nějak podivně nevinný, protože je obyčejný.
Kniha vychází z podcastu Českého rozhlasu Vltava Nevinnosti světa.
Kdyby nebyl býval přišel covid, asi bych to nesepsal, nebylo by kdy, nehořelo to. I když jsem neměl do čeho píchnout, bylo to mimořádně hluché období, muzika ve mně nezněla ani náhodou. Vzpomínat mi šlo líp; bylo na co a bylo i proč
— bylo to pryč. Vlastně jsem do tý doby pořádně netušil, jak moc to občasné courání po světě pro mě znamená.
— Dan Bárta, autor
Jdou, pořád jdou. A jsou jich tisíce a mračna. Chlápci, většinou v černém, v dhótí a košili, sem tam se zlatými prvky, prýmky, lemy, nitkami, kolem krku šňůry, šňůry s navlečenými žlutými a oranžovými květy, ve sportovní obuvi, v sandálech, v sandálech vyrobených z pneumatiky, bosi, po skupinách i jednotlivě, ve dne i v noci jdou. Jdou do Sabarimaly užít si nějakou skupinovou trachtaci s úpěnlivými prosbami, transem a možná i halucinacemi. Cizincům a ženám vstup zapovězen, povídá mi jeden, kterého si dovoluji zastavit a vyslechnout. Mně to nevadí, jsem tu v jižní Indii jen tak, nepřijel jsem se osvítit a zpívat Prašan Sádra a v řece Ezebon se omývat šátkem lněným, opásav bedra svá, Puránbhagat a Gándhí prominou...
— ukázka z knihy
| Počet stran | 296 |
| ISBN | 978-80-275-2814-1 |
| Varianty e-knihy | PDF, ePUB, MobiPocket |
Autor knihy
Ukázka
Ohlasy z médií
Mohlo by se vám líbit
