Některé nevinnosti světa

Kdyby nebyl býval přišel covid, asi bych to nesepsal, nebylo by kdy, nehořelo to. I když jsem neměl do čeho píchnout, bylo to mimořádně hluché období, muzika ve mně nezněla ani náhodou. Vzpomínat mi šlo líp; bylo na co a bylo i proč — bylo to pryč. Vlastně jsem do tý doby pořádně netušil, jak moc to občasné courání po světě pro mě znamená. 
— Dan Bárta, autor 

Salih nastartuje a já se natáhnu přes zadní sedadla a přikryju dhótím, že si zdřímnu — ani na včerejšek jsem moc nespal. Mineme Nové Urani, Nové Komari. A někde za hranicí Lahugala Forest naše auto najednou zastaví a ztichne. Má domorodá spojka vyřadí a vypne světla. Ještě s nohou na brzdě se otočí od volantu, probere mě syknutím a tiše řekne větu jak vystřiženou z Kiplingových časů: „Sahib, sahib, elephants!“ Porovnám si brýle. A přes cestu, ještě lesklou po noční přepršce, se před námi proti tmavomodrému nebi kolíbají, jedna za druhou, siluety divokých slonů. 
— ukázka z knihy