Na solar

(narozen 29. 1. 1961 v Šumperku — zemřel 23. 4. 2010 v Ostravě) byl českým prozaikem, publicistou a překladatelem. Vyrůstal v Ostravě. Vystudoval obor čeština – angličtina na Filosofické fakultě University Palackého v Olomouci. Po studiu pracoval jako technický překladatel. Navštívil Anglii, Kanadu a Spojené státy. Vydal knihy povídek Středověk (1985), Boží lano (1998), Prázdniny (1998), Možná že odcházíme (2004), Jsme tady — Příběh v deseti povídkách (2006), romány Černý beran (2000), Kudy šel anděl (2003, druhé vydání 2005) a scénář komiksu Srdce draka (2001). Jeho sbírka Možná že odcházíme byla v anketě Lidových novin vyhlášena Knihou roku 2004 a získala Magnesii Literu 2005 za prózu a nominaci na Státní cenu za literaturu 2004. V roce 2010 vyšel jeho poslední román Zeptej se táty, který se stal Knihou roku v anketě Lidových novin 

(1970) se narodila v Praze. V roce 2009 jí vyšla prvotina Sentimentální román (v reedici 2018). Následovaly knihy Mrtvý muž (2011) a Celý den se nic nestane (2013). Za román Jezero (2016) získala cenu Magnesia Litera v kategorii Kniha roku, Cenu Evropské unie za literaturu a cenu EBRD Literature Prize; práva na jeho vydání byla prodána do pětadvaceti zemí. V roce 2019 jí vyšel román Mona, za který obdržela ocenění Česká kniha. V roce 2021 vydala povídkovou sbírku Tyhle fragmenty a o rok později román Ostrov. Ve sbírce povídek Transfer (2023) zručně propojila obyčejné a zároveň pozoruhodné lidské příběhy. Její dosud poslední román Neviditelný muž (2024) se silnými ženskými hrdinkami otevírá téma staré křivdy a odpuštění. Své nejnovější povídky vydala v brilantní a jazykově vybroušené knize Dvaadvacet fragmentů (2025), která vypráví o zásadních životních okamžicích.

(nar. 1977) absolvoval obor český jazyk a dějepis na Pedagogické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Debutoval básnickou sbírkou Zlodům (2002), ale záhy se začal věnovat výhradně próze. Vydal povídkový soubor Až umřeš, nikdo už ti nebude chtít sahat na prsa (2007), novelu Hliněné dny (2009), další soubor povídek Žena lamželezo a polykač ohně (2013), román Vyšehradští jezdci (2016) a román v povídkách Kocovina (2019). V roce 2023 mu v nakladatelství Host vyšla povídková kniha Schrödingerův hotel a také jeho první titul určený dětem Ztracený v povětří. Žije poblíž Jindřichova Hradce, působí jako manažer ve farmaceutické firmě. 

(nar. 1980) je pseudonym autora, který vstoupil do povědomí čtenářů v roce 2014 prózou Pálenka, za niž o rok později obdržel Magnesii Literu v kategorii Objev roku a získal také cenu Česká kniha. Pálenka byla dosud přeložena do pěti jazyků, letos by měla vyjít i v Rumunsku, kde se z velké části odehrává. Autor studoval v Brně, pracoval jako učitel v českých vesnicích v Banátu, od roku 2013 žije v gruzínském Tbilisi. 

(*1981) vystudovala Literární akademii v Praze. V letech 2007—2013 působila na stanici Vltava ČRo. Nyní je na volné noze. V roce 2007 debutovala rozhlasovou hrou Odpoledne s liliputem, o pět let později jí nakladatelství Fra vydalo prozaickou prvotinu Nícení. 

Vladimíra Valová (nar. 1978) se narodila a žije v Třebíči. Několik let pracovala jako redaktorka a fotografka v regionálním tisku. V současnosti pracuje v knihkupectví. Povídky začala psát před osmi lety, dosud publikovala v měsíčníku Host. 

(nar. 1981) vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Dva roky žil v obytné dodávce a křižoval Evropu s pojízdnou výstavou fotografií. Vydal poeticko-filozofický cestopis Kočovná galerie (2014), sbírku povídek Štvanice (2015), román Kontinuita parku (2021) a v roce 2023 knihu určenou dětem Cesta je pes a románový pamflet Vyhoření. V současné době žije především v Praze. Provozuje analogové fotokabiny a organizuje kulturní akce v jihomoravském Mikulově. 

(nar. 1984) vystudoval kulturologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a scenáristiku a dramaturgii na FAMU. Debutoval básnickou sbírkou Strychnin a jiné básně (2005). Své povídky shromáždil do sbírek Zůstaňte s námi (2011) a Mapa Anny (2014). Dále vydal román Chyba (2008), novelu Únava materiálu (2016) a spolu s Vojtěchem Maškem a Markem Pokorným komiks Svatá Barbora (2018). Za básnickou prvotinu získal Cenu Jiřího Ortena, za své prózy dvakrát Magnesii Literu za prózu a za scénář k filmu Okupace Českého lva.

(nar. 1964) vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Žije v Praze. Začínala jako básnířka sbírkou Pražský zázrak (1992). O pět let později debutovala v próze novelou v dopisech Goldstein píše dceři. Od té doby vydala dalších deset knih od poezie po romány. Ve svých příbězích ráda čerpá z české poválečné historie a normalizace. Dokáže mistrně střídat humor s tragédií a osobní prožitky propojuje s nadčasovými tématy. Do povědomí široké veřejnosti se zapsala především jako autorka volné trilogie Hrdý Budžes (1998), Oněgin byl Rusák (2006) a Darda (2011). Její knihy byly přeloženy do sedmnácti jazyků.

(nar. 1980) je prozaička a překladatelka. Na Univerzitě Karlově vystudovala anglistiku a germanistiku, spisovatelsky debutovala v roce 2015 románem Anežka o nefunkčním vztahu matky a adoptivní dcery, ovlivněném skrytým rasismem. V roce 2018 následoval román Houbařka, rozvíjející téma dětského traumatu a zneužívání. Volnou trilogii knih o mateřství zakončila v roce 2019 románem Rekonstrukce o dopadech sebevraždy rodiče na dítě. V roce 2020 jí vyšla povídková sbírka Dlouhá trať ohledávající různé podoby životních krizí. O rok později vydala knihu Beton a hlína (2021), v níž formou rozhovorů sleduje možnosti udržitelného života ve městech. Její poslední román Neděle odpoledne (2022) se vrací k tématu potlačovaného rodinného traumatu.