Kosti pod mechem

V podání Zuzany Hartmanové se i tak tradiční žánr, jakým je hrdinská fantasy, ukazuje jako pole pro originální přístup a hluboce lidské emoce. Kosti pod mechem jsou nejen poctou žánru, ale i jeho sebevědomým vykročením vpřed.
— Jiří Štěpán, redaktor 

Zuzana Hartmanová zručně střídá časové roviny a vrství je do zajímavé kompozice. Archetypální příběh o zradě a pomstě, o tradicích a strachu ze změny, o lásce a smrti se z jednotlivých střípků vyprávění postupně skládá do působivé mozaiky. Žádný tu není navíc. Žádný nelze vynechat. A všechny vás postupně vtahují do drsného světa minotaurů, kde je čest víc než život, kde se respekt získává v soubojích a kde jsou sekery pořádně nabroušené. Přesto ten svět není černobílý a vítězství má leckdy pachuť hořkosti.
— Vilma Kadlečková, autorka série Mycelium 

Důkaz toho, že česká fantastika má čtenářům co nabídnout. Zuzana Hartmanová se vedle děl světové fantastiky rozhodně nemusí stydět.
— Děti noci 

Vlastnil nádhernou sekeru, stvořenou rukou mistra svého řemesla. Hlavy byly odlity ze stříbřité slitiny, jejíž tajemství kovář odmítal prozradit. Dokonale vyvážená. Obyčejný člověk by ji sotva uzvedl. Pro Nerghana nepředstavovala její tíha nic neobvyklého. 

Z rutinní práce ho vyrušil tichý zvuk. Okamžitě byl ve střehu. 

Chvíli kolem panovalo ticho, až si začal myslet, že ho pouze oklamala jeho znavená mysl. Pak se ale šramot ozval znovu. Nerghan si všiml kousek od lůžka kovového oka ve zdi, k němuž byl připevněný řetěz. Následoval ho k rozměrné truhlici v rohu místnosti a bez větší námahy zpoza ní vytáhl vetřelce. 

Mládě vyděšeně těkalo očima z bezhlavé mrtvoly na zakrváceného válečníka a zpět. 

Nerghan sjel pohledem k zamčenému okovu kolem malého kopyta. Věděl, že otázka, již se chystá položit, je zbytečná, přesto se zeptal: „Byl to tvůj otec?“
— ukázka z knihy