Sto nejlepších. Reportáž Ondřeje Lipára z uvedení čtvrtého ročníku básnické antologie
Přečtěte si text z blogu Ondřeje Lipára a prohlédněte si fotografie na flickru.
Když jsem minulou středu sestoupal do spoře osvětleného sklepního sálu kavárny V lese a zdravil se s Martinem Stöhrem z časopisu a vydavatelství Host, žertovali jsme o tom, že pokud bude nastoupený trend pokračovat, bude se příště ročenka s nejlepšími českými básněmi křtít v jejich domovském Brně. Po kavárně Krásný ztráty totiž pořadatelé zamířili z centra do Vršovic. (A prostor využívaný pro tiskové konference a autorská čtení vystřídal sklep.)
Škoda té lokality. V lese je sice součástí svérazného a chvályhodného vršovického obrození, ale, marná sláva, podle mého si prostě poezie zaslouží být víc na očích.
100 nejlepších českých básní 2012 / Lucie Chlumská
Martin Stöhr, který večerem provázel, se u mikrofonu střídal s editorkou ročenky Simonou Martínkovou Rackovou a mladým hercem, jehož jméno jsem okamžitě zapomněl.
Simona přednesla zkrácenou verzi svého doslovu, který je (ve své úplné verzi) z celé ročenky dost možná nejdůležitější. Stejně jako každý rok. S výběrem básní totiž nemusíte nutně souhlasit, ale zprávu o stavu poezie v Česku za uplynulý rok z pera nadšeného profesionála byste si neměli nechat ujít.
(Recitace byla z větší části zapomenutelná, v několika málo případech básním spíš uškodila - všechno znělo tak nějak stejně.)
Osvěžující byly hudební vstupy Lukáše Sommera. S kytarou obdivuhodně čaroval, ale nebylo to samoúčelné - jeho skladby inspirované poezií večeru slušely.
V závěru oficiální části vyzval Martin Stöhr postupně básníky Milana Děžinského, Jaromíra Typlta, Kamila Boušku a Petra Krále, aby české poezii něco popřáli do dalšího roku. Může to znít pateticky, ale ve skutečnosti to byl krásný vrchol večera. Každý po svém se totiž podívali na jeden z aspektů života české poezie a komunity básníků. Více odvahy, více vzájemné podpory, více nezávislosti.
A nejsilnější moment? Kateřina Rudčenková křičí na Jakuba Řeháka. Jakub přerušuje rozhovor s Miloslavem Topinkou, otáčí se a vidí to, nač ho Kateřina křikem upozornila: jeden z jeho autorských výtisků ročenky 100 nejlepších českých básní 2012 hoří.
Fotografie z večera: flickr.
