V hlavní roli Kulaťák
Nemusíte být rodilí obyvatelé Dejvic ani milovníci Ladislava Fukse, abyste se nechali unést četbou Předávání Radka Stavěla. Přestože právě Vítězné náměstí a postavu slavného spisovatele lze považovat za stěžejní motivy celého příběhu, dílo vás dokáže strhnout i svým nevšedním způsobem vyprávění a osudem „obyčejného“ člověka.
Hlavní postava Dušan Stracený (nomen omen) se momentálně nenachází v nejšťastnějším období svého života. Má za sebou dvě nevydařená manželství, neúspěch v práci a trpí chronickou bolestí zad. Přesto nepovažuje svou existenci za ztracenou (i když emocionální čtenář to tak rozhodně nevnímá). Přijímá pasivně svůj úděl a skrze současný příběh a vzpomínky nechává na čtenáři hodnocení i emoce. A ty s vámi pořádně zacloumají!
Pokud jsem zmiňovala nevšední styl Radka Stavěla, pak stojí především na umu autenticky zachytit místo a čas. S časem vyprávění pracuje přímo magicky. Dokáže vystihnout opravdovost přítomného okamžiku a drobným detailem čtenáře nenásilně přenést do minulosti — Dušanových vzpomínek. Jako byste se propadli v čase, ale prostředí i situace zůstávají stejné. Díky těmto literárním flashbackům si dokážete poskládat nejen Dušanovu minulost, ale i důležité dějinné momenty obecně.
Pokud tápete v symbolice obálky, graficky důmyslně vyobrazená mapa uvnitř knihy vás nenechá na pochybách, oč tu běží. Rozhraní Dejvic a Bubenče. Vítězné náměstí. Kulaťák. Dějiště významných událostí i všedního života, jako je třeba předávání dětí. Na Kulaťáku si Dušana jako malého předávali rodiče a prarodiče, zatímco v dospělosti zde předává svého syna Štěpána bývalé manželce. Sám má možnost být oficiálně spjatý s tímto, pro něho fatálním, místem. Jako marketér se podílí na prezentaci stavby budovy, jež má razantně změnit vizuální podobu současného Kulaťáku. Jak ale intelektuál a citlivý člověk může fungovat ve zkorumpovaném světě developerského lobby?
Dušana Straceného může čtenář vnímat jako smutnou, nikoliv však zápornou postavu. Jednoznačně ambivalentní charakter má pak postava Ladislava Fukse. Dušan je jeho životem, a především tvorbou až obsesivně fascinován. Díky své babičce Haně ho poznal i osobně a za každou cenu zkrátka musí nalézt jeho nepublikovaný deník. Na jedné straně existuje Fuks jako hodný soused a geniální spisovatel z let šedesátých, na druhé straně ho zobrazuje jako antichartistu a autora literárně nepříliš kvalitních děl z let sedmdesátých. Radek Stavěl odkazuje i na Fuksův literární styl — klade důraz na vnitřní, psychický stav hrdiny (především úzkost), opakující se motivy, stírání snu a skutečnosti i hru se čtenářem.
Více postřehů a odkazů vám nebudu prozrazovat, raději si užijte literární pouť s Dušanem a Ladislavem Fuksem sami. Následujte šipky a nemiňte Předávání.
