Státní cenu za literaturu pro rok 2013 získal Petr Hruška za básnickou sbírku Darmata
S laskavým svolením autora přinášíme přepis vystoupení Petra Hrušky na slavnostním večeru předávání Státních cen ze dne 24. října. A jako bonus neznámou fotografii Petra Hrušky z konce devadesátých let.
Petr Hruška při předávání Státní ceny za literaturu 2013
„Mně se zdá, že jsme se nějak moc naučili prožívat tenhle svět teprve ve chvíli, kdy ho máme ve své moci. To se netýká jenom politiků, mafiánů, byznysmenů – to se týká nás všech. A myslím si, že poezie je jeden ze způsobů, jak prožívat svět, který nám nepatří, který nemáme ve své moci, který nás neposlouchá, který nás dokonce udivuje a který si existuje tak trochu sám po svém. Myslím si, že především k takovému světu se musíme neustále vztahovat. Poezie je dobrý způsob, jak zažívat svoji nedokonalost, nedostatečnost, neúplnost, jak zažívat svoji bezmoc.
Můj přítel se ocitl opakovaně v ústavu, ve kterém prožíval velmi těžkou část svého života. Ztrácel naději a ztrácel přesvědčení, že tady na tomto světe má ještě smysl být. Psal jsem mu dopisy do toho ústavu. Jednou jsem se rozhodl, že mu sepíšu všechny důvody, pro které má smysl vrátit se sem do tohoto světa a zkoušet dál v něm pobývat a v něm existovat. Když jsem začal psát ten dopis, tak jsem si uvědomil, jak obtížné to je, jak mi to nejde, jak neumím najít a přesvědčivě formulovat všechny ty dobré důvody, pro které má smysl tady na tomto světě být. A tohle mě inspirovalo. Tohle mě popostrčilo k psaní básní, které se nakonec staly obsahem sbírky Darmata. Takže ten dopis, ve kterém měl být seznam všech těch dobrých důvodů, pro které má smysl na tomto světě být, jsem zahodil a začal jsem psát básně, ve kterých – domnívám se - tyto důvody jaksi rozpuštěny snad částečně jsou a ve kterých možná zůstalo něco z mého přesvědčení o tom, že tenhle svět má pořád své tajemství, svůj magnetismus, svoji lákavost, že zkrátka není úplně ztracen.“
Básník Petr Hruška (uprostřed) na neznámé fotografii z roku 1997 nebo 1998, která byla pořízena v tehdy populární, a dnes už neexistující, brněnské pivnici U Kozlů a léta uschovaná v redakčním kufru. Vlevo je zachycen básník a lékař Robert Fajkus; dáma i pánové si prohlížejí pravděpodobně nové číslo vendryňské revue Weles. Je možné, že tehdy byl dnešní laureát jen autorem prvotiny Obývací nepokoje (Sfinga 1995), druhá sbírka Měsíce (Host 1998) ještě nebyla na světě. Autorem fotografie je pravděpodobně Bohdan Holomíček nebo Ota Nepilý, signatura na snímku bohužel chybí.
