Jsem gerontobibliofil. Rozhovor s vítězem druhého ročníku Brněnské sedmikrásky Janem Spěváčkem

Jak jste se o Brněnské sedmikrásce dozvěděl?

Nejspíš z internetových stránek Hosta. Jinak v Brně samém sedmikrásky moc nerostou, abych byl upřímný.

Co vás přimělo zúčastnit se?

Samozřejmě peníze a občas rád tvořím podle určitého zadání, určených mantinelů. Opěvná báseň predikuje jistou délku, aby se objekt opěvování aspoň trochu namlsal, i když má inkriminovaná báseň je spíš vize než óda.

Co vás k básni inspirovalo?

Nesmírné a nechutné horko, které je ve větších městech nesnesitelné. Také těšení se na podzim, jediné roční období, jež je barvami i světlem pro mě dokonalé. Důležité bylo najít onen pocit i vyjádření „už aby“, což je, jak mě právě napadlo, sémantický i formální opak „nevermore“ (smích).

Jak dlouho už píšete?

Tak od sedmnácti? Ale k poesii jsem se dostával přes povídky. Jsem docela roztěkaný a myšlením spíš divergentní, dalo by se říct, že jsem se k básním dostal z neschopnosti soustředit se na prózu.

Jaký máte vztah k Brnu?

Pozorovatelský. Jsem tu v jisté vnitřní izolaci. Jinde jsem spontánnější, tady se ve mně vícero věcí kumuluje a dusí ve vlastní páře. Jsem na dlouhodobé návštěvě a nechci tu výhledově žít. Ale zatím zkoumám nepoznané. Ukotvuje mě tu jen má rozkošná slečna Ivuška, také přátelé ze Žďáru a Blues Bar, tam se vyklidňuju z práce a vydejchávám.

Co říkáte na výrok J. H. Krchovského, že Brno je pokus o město a život v Brně je pokus o život?

Krchovský má sám pro sebe určitě pravdu. Mimochodem, jako básník je formálně moc dobrý. Obsahově se trochu míjíme, i když úděl člověka máme stejný. Podobně i v tomhle výroku: řekl to dobře, leč Spěváček by řekl: Brno je domeček z karet ve vakuu, tudíž nespadne, a život v Brně je svrchní strana karet, pod kterou nakukuju.

Vaše báseň si hraje s aluzemi na známé básníky. Jací jsou vaši nejoblíbenější?

Mám rád životy a příběhy básníků, u těch, které mám rád, leckdy korespondují s jejich tvorbou. A z těch brněnských rozhodně Skácel, Mikulášek, Klement Bochořák a v poslední době se mi hodně, hodně moc líbí zvuk i poetika Ivana Blatného. Jinak je jich příliš, Nezval to měl opravdu od B*ha, Holan viděl a zapsal neuvěřitelné věci, Bieblovy tropické básně z Lodě, jež dováží čaj a kávu, Reynek... Václav Hrabě. Ostatní prominou, je jich příliš. Čtu teď Borovo Dítě andělů o Březinovi, na něj se chystám, to bude maso a spíš zápas na celej život.

Studoval jste učitelství češtiny na PdF UP. Koho máte rád ze současné české literatury?

Mám rád osobu a kritiky Igora Fice. A přiznám se, moc to nesleduji, moc současné autory nečtu. Jsem spíše na ty starší knihy, gerontobibliofil, asi (smích). Snad jen z poezie vím o Radku Malém, ten je tím Traklem opravdu poznamenaný. Je to těžko přehledné, málokdo vyčnívá, profiluje se mi. V současné době vím, že báječný koncept povídky z Petrohradu má rozepsaný Michal Orság. Na tu se těším. Ostatně je opravdu čím dál víc autorů než čtenářů. A snad se nesežerem.