Zámlky

Sbírka Ireny Václavíkové je pojmenovaná přesně - Zámlky. 

Verše mají nejčastěji podobu vět. Zdánlivě prostá větná vyjádření, s nepřehlédnutelným epitetem, mají přesvědčivou sílu obrazu. Hlásková seskupení rezonují s atmosférou veršů. V barvách je ukryto nevyslovitelné. Epiteta nejsou efektní. Obrazy nejsou exotické. 

Autorka vnímá rozjitřenými smysly. Sděluje základní prožitky. Je spřízněna s krajinou. Blízká a opakovaná témata jsou jako pavučina. Slova rozepjata od útku k útku však nemají podobu mámivého pápěří. 

Trvá chvíle vychýlení. 

Člověk poznává smrt, vnímá ohrožení, zvládá úzkost. 

Přichází schopnost nadhledu. 

Zůstává smysl pro tvrdou křehkost. 

Člověk vnímá člověka.
– Iva Málková