Za oknem Erben

Nestává se často, aby básnická sbírka byla v podstatě oficiální prvotinou zralého a etablovaného autora. To je případ básníka a výtvarníka Jaroslava Kovandy (*1941), který publikoval už na sklonku šedesátých let v časopise Divoké víno, později např. v legendárním Svěděctví, ale i v Literárních novinách, Hostu aj. Kovanda je znám také jako vydavatel poetického magazínu Psí víno, který pravidelně představuje od podzimu 1997. 

Po třech sbírkách vydaných v neoficiálních edicích přichází Kovanda se souborem básní Za oknem Erben, jež je jakýmsi souhrnem toho nejlepšího z jeho svébytné poetiky, kterou příznačně glosoval kritik Petr A. Bílek: 

„Kovandovy příběhy jako by byly pouhým ohlédnutím za životem, a přitom se na ně v průběhu vyprávění nabaluje cosi podstatného, takže s jejich vyzněním si říkáte — to je ono, o to jde, tak to chodí. Jako by autor pouze nezávazně promítal diapozitivy z let minulých, a svým postranním komentářem je ještě shazoval. Moudré, v celkovém vyznění vyrovnané říkání a příjemné, svou neotesaností oslovující čtení.“