Vyprázdněný kruh

„?Proč slunce, výheň, řežavění, odlévání, rozbřesk, zášleh, tryskající paprsky v Dadákově poezii převládají, možná pochopíme při niterném dotyku žhavého lidského srdce, které ve významovém jádru těchto obrazů plane. Dadákova poezie je krajina, v níž slunce a srdce jsou překrývajícími se body. Místo dotyku je kruh, v němž se stýkají paprsky obou středů vesmíru. Je to místo, kde i krev slunečního boha je náhle proměněna v zápalnou oběť beránka. Plachá a cudná je Dadákova sbírka. Od jejího vydání uplynula již delší doba, ale výraznější ohlas na ni v našem literárním tisku jsem nezaznamenal. Proč by to však mělo vadit, když krajiny jejího slyšení a vidění se prostírají úplně jinde?“
– Petr Cekota