Vypravěč

Tomáš Kubíček(1966) se naratologii, tj. bádání o struktuře a mechanismech vyprávění, věnuje již léta. Za tu dobu publikoval řadu podnětných studií a překládal či redigoval překlady podstatných naratologických prací z kontextu soudobého uvažování o vyprávění. Po knize Vyprávět příběh: Naratologické kapitoly k románům Milana Kundery (Host 2001), v níž usiloval o přenesení ucelené naratologické metodologie a terminologie do českého prostředí, se nyní vydal cestou teoretické monografie, zaměřené na téma vypravěče a aktu vyprávění. V hutných, ale nezkreslujících výkladech nám zprostředkovává základní teorie a teoretiky vyprávění, kteří se s touto komplikovanou kategorií ve 20. století pokoušeli vypořádat. Analýza vývojového chápání pojmu vypravěč přitom v knize plynule přechází do oblasti zvažování příbuzných relevantních kategorií, které ovlivňují čtenářské rozumění vyprávění a skrývají se za centrální otázkou této rozsáhlé studie: Jak je generován význam? 

Kubíčkovou výhodou je zevrubná znalost netoliko jedné jazykové oblasti moderní naratologie. Pohybuje se vědoucně a samozřejmě jak v oblasti anglofonní, tak i ruské, francouzské či německé naratologie. A nekončí konspektováním či parafrázováním: výsledkem jeho pojetí je totiž dynamická kategorie vypravěče, neustále se vzpírající všem popisně typologizačním nálepkováním; což je pravděpodobně důsledkem toho, že autor si je vědom jisté antropologické dimenze, kterou se právě tato entita vyprávění vyznačuje. Svá uvažování neuzavírá do školských definic, ale naopak je pootevírá dalšímu domýšlení. Jeho kniha je proto nejen základním kompendiem pro oblast teorie vyprávění, ale je také zdrojem inspirativních podnětů. 

V českém prostředí, které naratologii jako teorii nejen literárních, ale i filmových, komiksových, reklamních či dějepisných vyprávění teprve přichází na chuť, se tato kniha stává zakládajícím kamenem. Poskytuje oporu pro samostatnou cestu do hlubin naratologie, ale při této cestě netíží, neokřikuje, nepředvádí se. Nabízí vhled do toho, co ve světě i u nás už na téma vypravěče napsáno bylo, ale hlavně přináší vlastní návrhy a domýšlení v oblastech, které se dotýkají specifické situace, kdy vyprávění vstupuje do světa a domáhá se rozumění.
– Petr A. Bílek