Villa Diabolica

„Strunné nástroje a barevný hlas hoboje na nahrávce jen podtrhují a zvýrazňují zpěvnou linku Čichoňovy poezie. Jeho hudba stojí a padá s jednoduchým melodickým nápěvem, jemnými a snovými aranžemi. Připomíná tklivý recitál ze starých časů a oživuje mýtické napětí lyriky, která vznikla ze spojení hudby a mluveného slova. Čtenář a potažmo posluchač tak zůstává v rovině poezie, slyší autorův hlas a nasává klidnou atmosféru studia. Hudebnost sbírky je dána hlavně poetikou, s jejíž pomocí se Čichoň odlišuje od mladých lyriků současné poezie. Všechny Čichoňovy verše podléhají neměnným zákonům rytmů. Píše své básně, jako by skládal hudbu, opakuje jednotlivé motivy a verše, dbá na melodickou kvalitu slov a nebrání se citoslovcům pastorální poezie. Obsahově zapadá do duchovního a lyrického proudu sakrální moravské poezie. I zde však Čichoň pracuje samostatně. Bere na milost slova z různých, i nepoetických, rovin jazyka. Používá latinu, cizí slova, obecnou češtinu. V oddíle Ozvěna ve škole koránu dolaďuje náladu slovy s orientální a exotickou příchutí. Jejich výklad ovšem čtenáři neusnadní ani slovník cizích slov.“
– Dalibor Maňas