Ve vůních opojných

A jenom ta vůně vane dál a dráždí nervy stále víc…

Svazek představuje čtyři básnické sbírky tří autorů rané české dekadence: Padající hvězdy (1889) Jaroslava Kvapila, Verše (1889) a Zpívající labutě (1891) Otakara Auředníčka a Rosu mysticu (1892) Jaromíra Boreckého, jejichž lyriku propojuje motiv vůně. Kvapilovy uvadající fialy evokují nostalgii a „mrtvé vůně“ minulosti, Auředníčkovy omamné tuberózy působí jako narkotikum spalující smyslnosti, Boreckého mystická růže dorůstá k duchovní transcendenci. Čichové vjemy se mladým básníkům staly médiem neviditelného či tabuizovaného, signálem nervové předrážděnosti i duševní únavy, a především prostředkem k překračování dobových konvencí. Texty edičně připravila Tereza Nováková spolu s Robertem Kolárem, který navíc v doprovodném komentáři sleduje proměny „poetiky vůně“ od Charlese Baudelaira až po Karla Hlaváčka.