Latinskoamerická literatura výrazněji vstoupila do mezinárodního kontextu teprve koncem padesátých let. Evropský čtenář proto může mít dojem, že většina knih, s nimiž je spojován obrovský úspěch této literatury v šedesátých a sedmdesátých letech, byla napsána přibližně v téže době. Ale již daleko dříve se v některých národních literaturách jihoamerického subkontinentu rodila díla, jejichž souměřitelnost a propojenost se světovou literaturou je evidentní. Román Tunel je toho dokladem, neboť ač byl vydán v Buenos Aires až v roce 1948, jeho základní osnova vykrystalizovala již během autorova předválečného pobytu v Paříži, kde se tehdejší stipendista oboru kvantové fyziky a pozdější fyzik Ernesto Sábato (narozen 1911) seznámil s předními francouzskými surrealisty. Spolu s nimi dospěl k názoru, že člověk dvacátého století, ztrácející postupně citlivost pro magický práh podvědomí, stává se otrokem pyšného rozumu a ztrácí schopnost dorozumění a lásky. Po válce (a Hirošimě) proto již jen píše. Tunel, jeho románová prvotina, vzbudil okamžitě pozornost nejen v jeho laplatské domovině, ale i v Evropě. Nadšeně ji uvítal Albert Camus či Graham Greene. Záhy byl přeložen do řady jazyků a stal se vděčným námětem literárních rozborů, ba i filmových zpracování. Tato zneklidňující výpověď, zjevně inspirovaná dobovými vazbami mezi surrealismem a existencionalismem, si však svůj původní význam alarmujícího svědectví o tragické rozpolcenosti moderního člověka uchovává dodnes. „Rozumné je normální. Proč by však mělo být normální umění? Tvorba je vždycky záležitost magie, imaginace a iracionality, říká autor. Příběh zničující lásky, jak jej před námi mistrně rozvíjí, se odehrává na půdorysu tohoto názoru. Ten lze vysledovat i v obou dalších a posledních, světově proslulých Sábatových románech Kniha o hrdinech a hrobech (1961, česky 1984) a Abaddón zhoubce (1974).
Ukázka
„?Vyšel jsem z koupelny, stáhl mokré šaty, převlékl se do suchého a začal jí psát dopis. Nejprve jsem napsal, že bych jí rád vysvětlil svůj útěk z farmy (škrtl jsem „útěk“ a nahradil ho slovem „odchod“). Dodal jsem, že velice oceňuji její zájem o mě (škrtl jsem „o mě“ a napsal „o mou osobu“). Uvědomuji si, že byla vůči mně velice šlechetná a plná těch nejčistších citů, i když, jak mi sama naznačila, občas nabývaly vrchu „nízké vášně“. Psal jsem, že upřímně oceňuji její slova o odplouvající lodi a mlčenlivém prodlévání v podvečerním parku, ale že, jak si může snadno domyslet (škrtl jsem „domyslet“ a napsal „vyvodit“), tohle všechno k udržení či projevení lásky nestačí; nechápu, pokračoval jsem, jak žena jejího typu může mluvit o lásce se svým manželem i se mnou, a přitom spát s Hunterem. A kromě toho – dodal jsem – spát ještě s manželem i se mnou. Nakonec jsem poznamenal, že musím uznat, že takové chování je velice podivné – a tak dále.
Znovu jsem si dopis přečetl a usoudil, že po zmíněných úpravách je dostatečně zraňující. Zalepil jsem obálku a šel dopis odeslat doporučeně z hlavní pošty.“
| Počet stran | 140 |
| ISBN | 80-86055-21-3 |
Autor knihy
Další ze série
Celá série
Mohlo by se vám líbit
