Tkadleček, anonymní prozaická skladba z počátku patnáctého století, patří k vrcholným dílům české středověké literatury. Alegorický dialog mezi zhrzeným Tkadlečkem a triumfujícím Neštěstím proměňuje osobní bolest ze ztráty milované bytosti v obecnější úvahu o lidském údělu a řádu světa. Právě v tomto přesahu tkví nadčasovost sporu: nejde jen o rétorické cvičení, nýbrž o meditaci nad svobodnou vůlí, utrpením a možností smíření. Tkadleček navazuje na tradici útěšné literatury, jež spojuje intelektuální reflexi s vnitřním uklidněním, čímž oslovuje čtenáře napříč staletími. Staročeský text edičně připravila Vendula Rejzlová, do novočeštiny jej přeložil a literárněhistorický komentář napsal Daniel Soukup.