Texty

„Autor vyrůstá mezi řádky jako sympatický iniciátor světa textů, jako chlapík, s nímž by se dalo někde chvíli posedět. Je nenucený a nechává být umění uměním. Pohybuje se v rovině prostého bytí, v místě, kde lze cosi vykonat a dokázat. Něco málo tuší o temném faktu konce – „Ještě pevněji/ se semknout kolem smrti“, ale nepřehání. Občas je dokonce sprostý a osnuje vulgární obrazy. Není v nich nic vyšinutého nebo nelidského. Milan Coufal prostě líčí nálady člověka z masa a kostí. Patří mezi básníky, kterým se občas podaří ulovit čtenáře. Každý jeden čtenář musí být pro opravdového autora více než jedna kladná recenze. Coufal se přiklonil k rozumnější variantě psaní poezie. Pochopil, že verše jsou jako ženy. K čemu je jim krása, když jim nejde rozumět.“
– Dalibor Maňas