Tanec bludných kořenů

„V této knize se prohlubuje jistá tendence Vokolkova díla, jíž je tíhnutí k mýtu, inspirace lidskou praexistencí a poezií v surovém stavu, z které pak vzniká nový mýtus, remytizace. To je patrné i z koncepce sbírky: rámový prozaický text vypráví o bývalém středu dění, posvátném Ersu, kde se jednou do roka sejdou bohové, víly, příšery a zpívají zapomenuté písně, které působí jako části masívního mytického eposu. Vokolkova poezie však postrádá zdobnost klasické epiky, je to poezie úsečně výrazného sdělení. Svět, který je zde nastolen, je zasažen máchovsko-holanovským vědomím nicoty. Vokolek však nechává (báseň Ers) princip zápasit s principem, až z nicoty povstává svět.“
– Eva Talpová