Průsmyky

„Celou knihou pulzuje tvrdé, nervní napětí, které Langer rafinovaně rozehrává už pouhým názvem oddílu Černá a černá, ano, je to černá a černá, ale pod jednou z oněch černých vnímáme naprosto jasně vyslovený protiklad: která čerň je první, která druhá? A jaká je ta čerň, stojící PROTI?! Je to i naznačená nemožnost poznání a přesného pojmenování oněch dialektických protikladů, respektive pociťujeme, že protiklad černá-bílá je daleko ploší. Nikde nejde o kru, o sentiment, laškování se slovy, všude jde o zkratkovitou a úpornou přesnost pojmenování. Pojmenování i iracionality a absurdnosti světa: brousení kosy sněhem. Pojmenování nepojmenovatelného. Ale tak, aby pozorný si nemohl nepovšimnout, že má před očima a možná zadřené v mozku a srdci skutečné básně.“
– Jiří Staněk