Nevyslovená řeč na veřejném zasedání

Jediné štěstí, ve které můžeme doufat, přináší život nutně šťastně nešťastný, znalý zla i dobra.

Soubor přináší publicistické články, jimiž filosofka Alice Koubová v letech 2023–2026 vstupovala do veřejného prostoru, aby promýšlela problémy současné společnosti. V době, kdy se otřásá obecně sdílená důvěra ve svět, formuluje Alice Koubová myšlení, které neutíká před tím, co žijeme, nerezignuje, ale zároveň se vyhýbá zkratkovitým řešením, morálnímu apelu, naivnímu optimismu i nostalgii po zlatých časech. Místo toho se soustředí na konkrétní situace, věnuje pozornost jejich rozporuplné povaze a popisuje, jak v nich dělat obezřetné a zároveň rozhodné kroky. Její myšlení života tak rozvíjí nesnadnou, ale velmi potřebnou dramaturgii: umět žít štěstí vedle neštěstí, nést životní tíhu jinak než stažením se do soukromé bubliny, žít ve vztazích, i když nejsou ideální, zůstat k sobě laskavý uprostřed nevyhnutelných selhání, prospívat v úpadku, mít naději v něco, co si ještě ani nelze představit, vnímat nevyslovené uprostřed přírody, v románu nebo v kresbě, ve slovech lidí na veřejných zasedáních.