Kniha Místo v prostoru nabízí reprezentativní pohled na proudy, básnické osobnosti a jejich příběhy v soudobé slovinské poezii. Soustřeďuje se na pět mladších básníků (A. Debeljak, A. Ihan, M. Haderlapová, U. Zupan, A. Šteger), narozených v šedesátých a sedmdesátých letech, kteří v této chvíli prožívají rozmach své životní energie a jsou ve fázi vybrušování osobního tvůrčího výrazu. Slovinská poezie dnes disponuje širokým rejstříkem osobních poetik, které nelze pokládat za Prokrustovo lože určitého literárního směru, školy nebo proudu. Mladé slovinské básnictví se tak jeví jako živá a hlasitá polyfonie lyrických hlasů, kde zvlášť nevystupuje žádná jednotlivá melodie. Mohu použít jinou metaforu. Připomíná deltovité ústí Nilu, kde všechna ramena míří stejným směrem a s podobnou silou si probíjejí průchod písčitým pobřežím. Náplavy, které tato ramena s sebou přinášejí, lze připodobnit k plodnosti a šíři originálních a výrazných tvůrčích opusů.
– z doslovu T. Štokové

„Nakladatelství Host a Weles vydávají dvě básnické antologie (Místo v prostoru. Antologie mladé slovinské poezie. Přel. František Benhart a Martina Šaradínová. Má tvář v jazyce. Antologie současné finské poezie. Přel. Viola Parente-Čápková). Mají přirozeně dost společného: kritický pohled na svět, pesimismus, trochu cynismu, bolest, kosmopolitní orientaci, zasažení erotikou a sexem, často i pocity ošklivosti a bezvýchodnosti, jindy tu však zajiskří i originálním humorem. A především je tu hledání opěrných bodů – snad více u Slovinců než u Finů, nekonečné utkvívání v lásce a rodině, které jsou někde znovu objevovány pod nánosy erotických i jiných nejistot jako jediná záchrana. Básníci jsou vesměs třicátníci i mladší. U Slovinců občas zazní – jak tomu v mládí bývá – exhibicionistická nota a objeví se jakési prázdno: poněkud dutě mi znějí slova o vyrovnávání kroku s vyspělými zeměmi. Jak se zdá, poetika agitky má hluboké kořeny, i když jinak jsou tito mladí skeptičtí a kritičtí až dost.“
– Ivo Pospíšil