Autor doslovu ke sbírce Ivo Pospíšil poznamenává k tvůrčímu typu autorky: „Právě čas a prostor, který jí je vymezen a v němž vstoupila do poezie a literatury vůbec, ji předurčuje - i kdyby se tomu chtěla možná bránit ponořením do minulosti nebo rázným přibližováním novým generacím - k tíživé úloze spojnice, mostu, k roli toho, kdo je vnitřně puzen svou kreativitu zatěžovat rolí nositelky tradice, a to vyžaduje mnoho energie a vzdoru. Je to asi neklidný osud, plný objevů i zklamání, setkání i rozchodů, vnitřní samoty uprostřed zahlcující komunikace, je to však osud svým způsobem šťastný, neboť právě takové bylo, je a snad i bude každé skutečné umění."